Ludmila Urbanová

* 1932

  • „Ráda vzpomínám na první třídu, kde jsme měli pana řídícího Eclera, úžasného člověka. Ten nás vedl, abychom milovali svoji vlast, abychom se chovali dobře. V první třídě už jsme dostávali takové základy. Moc ráda na něj vzpomínám. Byl to vlastně začátek války, když jsem začala chodit do školy, a už v tu dobu nás učil milovat vlast naši, vlast svou, naši. Zkrátka zůstat jí věrný, i když už začalo Německo tady nad námi. Milovat svoji vlast a dělat pro ni něco. Snažit se zkrátka nenechat se svést na jiné cesty, zůstat na té cestě, kterou jdeme.“

  • „To už jsme jeli proti tankům, které směřovaly od Lichkova, Mladkova, do vnitrozemí. Přijeli jsme na ty hranice celí vyčerpaní z toho, jak jsme vlastně nevěděli, jestli dojedeme, co se bude dít, jak to bude vypadat, tanky proti nám celou cestu, na hranicích tanky taky. Tam na hranicích měla službu moje kamarádka jako celnice, a tak já jí říkám: ‚Janko, prosím tě, já jsem včera nakoupila s Poláky nějaké věci, tak buď na ně mírná, když překračují hranice, tak jim to nezabav nebo nějaký cla nebo něco.‘ A ona mně řekla: ‚Víš, ani nebudeme nic kontrolovat, protože Poláci nám před půlnocí odstřihli telefony, odstřihli elektriku a my jsme nevěděli, co se děje. Poláci, kamarádi-celníci, naši kamarádi, nám tohle udělali. A my jsme nevěděli, co bude pokračovat, jak to bude dál.‘ No, tak jsme převezli přes hranice ty Poláky, předali jsme je tam a sami jsme se vraceli domů.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 29.05.2019

    (audio)
    duration: 01:18:32
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Skautka budu navždy

Ludmila Urbanová, 1947
Ludmila Urbanová, 1947
photo: archiv pamětníka

Ludmila Urbanová se narodila 15. září 1932 v Chocni jako jediné dítě Antonína a Marie. Rodiče měli koloniální obchod, kterému věnovali veškerý čas, takže Ludmilu vychovávala babička, jež bydlela ve stejném domě. Vnučku vedla k lásce k přírodě a k zájmu o lidi kolem sebe. Už na základní škole si Ludmila brala příklad z mravních a vlasteneckých postojů svých učitelů. Vystudovala Obchodní akademii v Chocni. Ihned po válce vstoupila do skautské organizace v Chocni. V roce 1948 přišli rodiče o svůj obchod a byla také ukončena činnost Junáka. Ludmila, stejně jako spousta dalších mladých lidí, vstoupila do hudebně-tanečního souboru Proud. V roce 1952 se vdala za Rudolfa Urbana a v letech 1955 a 1958 se jim narodily dvě děti. V roce 1968 byla rodina Urbanových aktivní v obnoveném skautském hnutí v Chocni až do jeho opětovného zákazu v roce 1971. Ludmila byla svědkem událostí 21. srpna 1968 na polské hranici, když vezli domů polské turisty. Celý život se také s manželem věnovala vodáckému oddílu, turistice, po revoluci 1989 opět ve Skautu, a průvodcovství. Manžel zemřel v roce 2011. Ludmila dodnes organizuje setkání oldskautů v Chocni.