Anna Motzová

* 1930

  • "Přišli v poledne 18. prosince. My jsme mlátili a zrovna jsme skončili, pucovali všechno ještě. A přišla selka. My jsme mysleli, že nás zavolá k obědu, a ona nám přinesla tu zprávu, že se máme spakovat, že je tu traktor pro nás. Anebo přijde, jak říkala, to nevím. Ale přišel potom zase traktor a takový škaredý závozník to byl, tady odtud už. Tak jsem hned říkala: 'Mami, pro Kristovy rány, když přijdeme mezi takové lidi...' To jsme už věděli, že musíme pryč. 'Tak to bude zle,' jsem si říkala. No nevěděli jsme nic, bylo to v prosinci. Ti přišli v poledne, ani jídlo už jsme nedostali. Šup, šup na traktor a pryč. Selka, ta paní Kleinová, ta nám dala ty peníze a jsme se rozloučili. Plakala."

  • "A taky jsme byli pořád drobet připravení, že půjdeme na ten odsun, a když jsme nešli, tak jsme měli ty balíky připravené. A 17. října přišel traktor s vlekem a řekli nám, že musíme nastoupit. 'Nasedat a jedem.' Oni přivezli na vleku rodinu. Si pamatuju jedno děcko, takové menší skočilo, a asi ty rodiče, tři. Nebo byli čtyři? To byla taková rychlost – ti skočili dolů a my nahoru. A už se jelo. V říjnu."

  • "A sedlák přišel za mnou na louku. My jsme sušili. A on říká: ,Ančo, teď přijdou pro děvčata, seberou všechna děvčata.' A taky sebrali. Projeli vesnici a sebrali jen ty holky, ty mladé. A já jsem říkala: 'Jo, jo, určitě,' zahodila jsem hrábě a utekla jsem do lesa. No a tím pádem jsem taky zůstala tenkrát. Jinak bych bývala byla sama v tom Čech. No ale když já jsem utekla, tak z nás nikdo nemusel. A pak v noci, když jsem nepřišla domů, tak táta mě hledal. Jsem se bála jít domů, protože jsem nevěděla, jestli nemají někoho v baráku, jestli nečíhají. No ale nikdo tam nebyl, tak jsem šla zase domů. A stejně nás to neminulo."

  • Full recordings
  • 1

    Červený Dvůr, 23.02.2025

    (audio)
    duration: 01:42:21
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Byli jsme poslední německou rodinou ve Sklářích

Anna Motzová, 1950
Anna Motzová, 1950
photo: Archiv pamětníka

Anna Motzová, za svobodna Mirwald, se narodila 26. listopadu 1930 v německé rodině ve Sklářích, části obce Hořice na Šumavě, v československém pohraničí. Po uzavření mnichovské dohody v roce 1938 bylo automaticky přiznáno rodině Mirwaldových říšské státní občanství. Během války po dovršení 14 let pracovala na statku. Po skončení druhé světové války žila její starší sestra Marie v Rakousku a bratr Johann, který sloužil ve wehrmachtu, se z války domů už nevrátil a žil u své sestry. Anna Motzová s rodiči a sestrou Pauline se nestali součástí divokého ani řádného odsunu německého obyvatelstva, ale zůstali na území Československa jako potřebná síla v zemědělství, pracovali u sedláka na statku. Z jejich domova ve Sklářích je vyhnali až v roce 1947, kdy byli vysídleni do vnitrozemí, do města Velešín k sedláku Kleinovi. Do jejich domu se nastěhovala rodina z Rumunska. Následně byli v roce 1948 znovu přestěhováni do Červeného Dvora u Chvalšin. Anna Motzová se vdala za Karla Motze, který pocházel ze smíšené česko-německé rodiny, a měli spolu dvě dcery. Pamětnice pracovala celý život v zemědělství. V roce 2025 žila v Červeném Dvoře.