Hana Hejnová

* 1934

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „A oni sem přijeli ze Sudet. Před... No utekli špatně, no. Tady je dostihli. A já mám vzpomínku, že jsem s Péťou – oni měli tenkrát dovoleno si hrát jenom na Hagiboru. A já jsem tam jednou s ním byla i bez té hvězdy. Tak na to mám vzpomínku. Že jsem, protože nesměl jít se mnou na naše hřiště, tak já jsem s ním šla na jeho hřiště. No a pamatuju si, jak je vyzvali k tomu odchodu. A vím, že jeho maminka si dávala hrozně záležet na tom, aby mu dobře prošila ty [popruhy] na ruksaku, aby se mu to nevyvleklo z ramen. No zbytečná práce, protože měl tam zřejmě nějaké svoje hračky nebo tak, protože tenkrát byl opravdu ještě malý.“

  • „No a pak je zajímavá vzpomínka na válku – jezdívali jsme do Týna nad Vltavou k matčině sestře Marii. To byla hrozně hodná osoba a její muž, Václav Kubíček, byl jako poříční správce. Tak u ní jsme trávili každé léto. No a tenhleten Václav Kubíček někde v hospodě vyprávěl nějaké vtipy špatné v tehdejší době. No a tenkrát to tam vyslechl udavač a zrádce Emil Pisinger, který tam měl jakýsi elektrozávod. A ten byl tedy, tohle bylo vlastně udání... No odvlekli strýce do Buchenwaldu, přežil to. Jenomže on nechával lidi i popravit. Speciálně v roce 1942, o heydrichiádě, za to, že tedy někde na tom obecním úřadě připíjeli na zdraví těm atentátníkům. No a on je nechal popravit. A pak se vlastně v Týně nad Vltavou, tam byl takový vojenský objekt a tam vlastně on zařizoval všechny popravy z těch jižních Čech. To je šílená vzpomínka.“

  • „Nejranější vzpomínka je zřejmě účast na demonstraci v říjnu roku 1939. To je ta demonstrace, kde tedy zastřelili učně Sedláčka a postřelili smrtelně Jana Opletala, ano správně. No a maminka s tatínkem nás tedy tehdy sedmi a pětileté holky na tu demonstraci vzali. A já si pamatuju, a to mě pronásledovalo opravdu ještě dávno po válce, jak nás vytlačovali policajti na koních s těmi přilbami, naštěstí Češi, a vytlačovali nás směrem k náměstí Míru. A já jsem potom z toho měla opakující se sny, jak nás vytlačují. Tenkrát jsme bydleli v Čáslavské ulici a byl tam dům, ten náš dům měl takové obklady u vchodu z takové červené žuly nebo čeho. A teď jsem měla sen, jak mě tam jeden z těch policajtů zatlačuje a já jsem přesně v té chodbě najednou ztratila možnost se pohnout a úplně jsem ztratila hlas. No a vtom jsem se celá hrůzou zpocená probudila a tenhle sen se mi opravdu vracel řadu let.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 16.09.2024

    (audio)
    duration: 01:39:24
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Se žlutou hvězdou si nemohl hrát na našem hřišti. Tak jsem s ním chodila na Hagibor

Hana Hejnová, 1954
Hana Hejnová, 1954
photo: archiv pamětníka

Hana Hejnová, rozená Šperlová, se narodila 11. listopadu 1934 v Praze do vlastenecké rodiny. Jako malá se 28. října 1939 s rodiči účastnila demonstrace proti nacistické okupaci, z níž si odnesla opakující se noční můry. Její strýc Josef Šperl byl jako člen ilegálního Petičního výboru Věrni zůstaneme zatčen gestapem a v roce 1942 umučen v koncentračním táboře Mauthausen. Další strýc Václav Kubíček skončil zase v Buchenwaldu, a to na udání známého vltavotýnského kolaboranta Emila Pisingera. Za války také pamětnice ztratila nejlepšího kamaráda Petra Neumanna, který kvůli svému židovskému původu zahynul i s celou rodinou ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Po bombardování Prahy 14. února 1945 odjela s matkou do Týna nad Vltavou, kde prožila konec války i květnové povstání. Po válce se aktivně zapojila do obnoveného skautského hnutí. Jako patnáctiletá si vyprosila dvouleté studium na ekonomické škole, maturitu si dodělala až později. V roce 1954 se vdala, vychovala dva syny. V roce 1968 stála uprostřed pražských srpnových událostí, aktivně se účastnila i demonstrací během listopadu 1989. V době natáčení v roce 2024 žila v Praze.