Jana Dvořáková

* 1940

  • „Matka se snažila, aby nám toho [otec] vyprávěl co nejméně. Byli jsme malí [já a bratr] a chtěla, abychom se ve škole udrželi. Pamatuji si třeba, když Stalin umřel. Museli jsme někde stát čestnou stráž – to už bylo v Jihlavě. Otec tehdy vstal z postele a řekl: ‚Stalin je vrah!‘ Pro něj byl Stalin vždycky vrah. A matka na to: ‚Tohle ale nesmíte ve škole říkat!‘ Nebyla to zrovna nejlepší výchova. Byli jsme v Pionýru, předtím ještě ve Skautu, ale otec byl jednoznačně proti.“

  • „Paní ředitelky jsem se jednou zeptala, jak je možné, že jsme byli ze strany vyloučeni právě my: dva chlapi a já – ze čtyřicetičlenného sboru na Kollárově škole. A když potom říkali, kdo dostal odměny, zeptala jsem se, jak to, že já žádnou nedostávám. Jestli to znamená, že pracuji špatně. Ředitelka mi řekla: ‚To nemohu říct. Vaše pedagogické výsledky jsou dobré, ale vaše morální vlastnosti…‘ A v tu chvíli jsem viděla, jak všichni ve sboru klopí oči. ‚Vaše morální vlastnosti neodpovídají tomu, abyste mohla dostat odměny.‘ Řekla jsem jen, že dobře. Asi tři lidé pak za mnou přišli a řekli, že se strašně styděli. Moje morální vlastnosti… takhle to tam řekla. Protože jsem neuznávala vstup vojsk [Varšavské smlouvy] do Československa.“

  • „I když už [otec] dostal místo v Jihlavě, odmítl jakékoliv ubytování po Němcích, protože si lidé v Jihlavě po odsunutých Němcích strašně moc nakradli majetku. V Jihlavě jsme bydleli na nádraží, když byl otec přednosta – od roku 1946 do roku 1948, než ho ranila mrtvice a než spojili ty dvě strany dohromady a on se ‚stal komunistou‘. Pak jsme dostali z nádraží výpověď a mamka sháněla byt, který by nebyl po Němcích. Pamatuji si, že jednou přinesla z trhu hrnek s německým nápisem. Otec říkal: ‚Co to tady dělá? Víš, kolik je na tom slz?‘ A mamka ho okamžitě vyhodila.“

  • Full recordings
  • 1

    Jihlava, 15.11.2024

    (audio)
    duration: 01:09:29
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Jihlava, 06.07.2025

    (audio)
    duration: 02:10:51
Full recordings are available only for logged users.

Legionáři? Režim na ně po únoru plival

Jana Dvořáková, natáčení pro Paměť národa, červenec 2025, Jihlava
Jana Dvořáková, natáčení pro Paměť národa, červenec 2025, Jihlava
photo: Post Bellum

Jana Dvořáková, za svobodna Čížková, se narodila 20. října 1940 v Praze rodičům Josefovi a Františce Čížkovým. Dětství trávila v Rudné u Prahy a od roku 1946 v Jihlavě. Otec, československý legionář v Rusku a dlouholetý železničář, po roce 1945 vedl jihlavskou stanici. Jako sociální demokrat odmítl sloučení s komunisty, což rodinu stálo domov i jeho místo. Po prodělané mrtvici zůstal dlouhodobě upoutaný na lůžko a zemřel v roce 1958. Pamětnice vystudovala jedenáctiletou školu v Jihlavě. Po nepřijetí na filozofickou fakultu v Praze pracovala jako účetní a následně zahájila studia v Prešově. Po návratu učila na jihlavských školách a dálkově dokončila přírodovědeckou fakultu v Brně. V šedesátých letech vedla pionýrskou organizaci. V roce 1966 vstoupila do KSČ a po roce 1968 ze strany vystoupila. Při tzv. politických prověrkách odmítla souhlasit se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Politické postoje jí na dvě desetiletí omezily profesní možnosti – nemohla vyučovat dějepis ani působit jako třídní učitelka. Na sklonku roku 1989 se zapojila do činnosti Občanského fóra. Od roku 1992 působila na soukromém gymnáziu a později se podílela na založení Soukromé odborné školy sociální, kde zůstala členkou správní rady. V roce 2025 žila Jana Dvořáková v Jihlavě.