Marta Braunová

"Musela jsem chodit na náboženství, abych pravdu řekla. Tak jsem chodila, to se mohlo někdy od třetí třídy. A jeden rok, to je taková zajímavost, to vám povím, jeden rok jsem tu milou přihlášku neodevzdala a maminka se divila: 'Říjen, ještě jste neměli náboženství?' Povídám: 'Ne.' No a maminka se dozvěděla, že jsem to neodevzdala, a moje babička, její maminka, byla tak hodná, že jí říkala: ‚Tak ji nech, když se jí děti posmívají. Tak ji nech. Choďte si do kostela a nech ji. Nenuť ji.‘ Moje babička byla v tomhle tolerantnější."

"Všeho bylo poskrovnu… Vím, že mi babička vyprávěla, že byly ještě začátkem 50. let potraviny na lístky. Že to bylo všecko takové… ne zpustošené, ale prázdné. Německé rodiny byly odsunuté se svým hospodářstvím."