Augustin Jiří Prokop

„Před revolucí si mě pozval církevní tajemník, bylo to na Břeclavsku. U Mikulova bylo poutní místo Loreta. Tam jsme každý rok chodili zpovídat, protože tam přišlo hodně lidí. Tak mi řekl: ,Pokud chcete zpovídat, tak bez hábitu.‘ No tak jo, dobře. Tak jsem mluvil s mikulovským proboštem, to byl vynikající pán. Já jsem mu říkal: ,Tak církevní tajemník mi takhle vyhrožoval.' Já říkal: 'Pane probošte, ale já už ani nevím, kde mám kleriku, abych vám pravdu řekl. Co by se stalo, kdybych prostě šel zpovídat v albě. Bílá alba.' On říkal: ,No, to je řešení, ano.‘ Takže já jsem vyrukoval na Svatém kopečku v albě, zpovídal jsem. A jak jsem tam tak seděl ve zpovědnici, tak najednou před zpovědnicí takový nějaký šustot, tak jsem vyhlídl a pan církevní tajemník se přišel podívat, jak jsem tam oblečený. Když mě viděl, že jsem v bílém, tak smutně pokýval hlavou a odešel. Tak jsem to potom říkal proboštovi, on se zasmál a říkal: ,Když chce dělat církevního tajemníka, tak ať si nastuduje, jaké je církevní oblečení.‘ A tím to skončilo. To už potom byl devadesátý rok.“

„Naši odmítli, tatínek zásadně odmítl, že by vstoupil do JZD. Což ovšem mělo za následek, že sestra se nedostala na žádnou školu, to už byla ta mladší sestra a bratr se také nedostal na žádnou školu. Sestra pracovala v zemědělství, bratr také. Potom přišli do obce geodeti, vyměřovali pole a já nevím co všechno a brácha se s nimi seznámil a chodil potom s těmi tyčemi po polích a pomáhal jim. Jeden z těch geodetů mu nabídnul, že když bude chtít, tak že mu pomůže na nějakou školu v Brně. Brácha velice dobře kreslil, rýsoval, tak posbíral nějaké výkresy a s takovou velkou složkou spěchal na vlak a nějak se tam zamotal a spadl pod vlak. Takže zemřel. Pro naše to byla velice kritická situace. Takže tatínek už to vzdal a vstoupili potom oba do JZD.“