"To je také kus místní historie. Euroregion Nysa vznikl v roce 1991, nejprve se v květnu v Zittau – Žitavě konala, řekněme, zahajovací konference, protože v té době náhle padly hranice, které byly dosud poměrně neprostupné. Celá ta hranice přátelství a míru, zdánlivě vše fungovalo dobře v dobách PRL, NDR a Československé republiky… Politicky to vypadalo velmi sympaticky, kontakty ale byly mizivé. Když došlo k historické proměně a najednou se v jednotlivých obcích a okresech k moci skutečně dostali lidé zvolení demokraticky, převzali roli hostitelů, a to skutečných hostitelů daného území. Začaly se rozvíjet různé kontakty, hranice přestaly být tak neprostupné jako dosud a z těchto kontaktů vyplynulo, že, milí přátelé, jsme tu Češi, Poláci, Němci a máme spoustu společných problémů, určitě i společné příležitosti, protože jsme ve velmi atraktivním regionu. Máme za sebou moc krásnou historii, na druhou stranu je tu ale problém černého trojúhelníku, schwarzes Dreieck, black triangle, který ničí a devastuje celý tento region, nazývaný také sírovým trojúhelníkem.“
"Je to možná otázka určité filozofie. Pro mě životní prostředí a ekologie není jen ochrana přírody, není to problém přírody. Je to také životní prostředí, krajina, kulturní prostředí, tedy památky, také společenské, takže tato tři témata, celá tato triáda příroda-kultura-člověk musí žít v harmonii."
"Prvním problémem, který bylo třeba řešit, byl dnes už téměř zapomenutý chemický kombinát v Jelení Hoře – takzvaná Celwiskoza, nacházející se na dně Jelenohorské kotliny. Na jedné straně byl pro region významný – zaměstnával tři tisíce lidí, přinášel nové vynálezy, zajišťoval export a celkově podporoval hospodářství. Z pohledu ochrany životního prostředí však představoval naprostou katastrofu. Rozkládal se na ploše 80 hektarů, v těsné blízkosti lázeňského města Cieplice. Z areálu unikal extrémně toxický oxid siřičitý, oxid uhličitý a další sloučeniny síry. Mezi nejnebezpečnější patřil i sirovodík (H₂S) – vysoce jedovatý, přesto [nezaznamenatelný] plyn. Důsledky se projevily především na zdraví obyvatel celé Jelenohorské kotliny, protože závod stál přímo na jejím dně, kde se škodliviny hromadily. Následky byly natolik vážné, že – jak si dnes pamatuje málokdo – muselo být v Boleslavi zřízeno psychiatrické oddělení. Závod totiž doslova „produkoval“ lidi s neurologickými poruchami, lidově řečeno – blázny. V padesátých letech nastalo období, kdy sanitky denně odvážely pacienty právě tam."
Jacek Jakubiec se narodil 26. března 1943 v Krościenku nad Dunajcem. V roce 1967 ukončil architekturu na polytechnice ve Vratislavi. Životní rozhodnutí a politické události ho v roce 1971 přivedly do Jelení Hory. Tam nastoupil jako hlavní projektant územního plánu města. V roce 1974 odjel na stáž v oboru urbanismu do Hannoveru, absolvoval i vzdělávací pobyt v Mexiku. Tehdejší ekologická degradace vlastního okolí pro něj byla podnětem k zapojení se do ekologického hnutí. Řadu let se aktivně angažoval za uzavření škodlivé chemické výroby ZWCH Chemitex-Celwiskoza. V roce 1981 spoluzaložil oddíl Polského ekologického klubu v Jelení Hoře. V letech 1983–1988 byl iniciátorem, organizátorem a hlavním projektantem renovace historického Dwóru Czarne v Jelení Hoře. Od roku 1988 do roku 1990 zastával funkci předsedy a ředitele společnosti Centrum ekologické kultury EKO (Ośrodek Kultury Ekologicznej EKO) v Jelení Hoře a také předsedy a zakladatele Nadace ekologické kultury (Fundacji Kultury Ekologicznej). V roce 1991 se jako koordinátor za polskou stranu podílel na vytvoření Euroregionu Nisa. V roce 2025 žil v Jelení Hoře a věnoval se psaní svého blogu.
