The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Mgr. Ing. Jacek Jakubiec (* 1943)

• narodil se 26. března 1943 v Kroscienku nad Dunajcem

• v roce 1967 ukončil architekturu na polytechnice ve Vratislavi

• v roce 1971 se přestěhoval do Jelení Hory

• v roce 1974 odjel na stáž do Hannoveru

• v roce 1981 založil Ekologický klub v Jelení Hoře

• v letech 1983-1988 pracoval na obnově Dwóru Czarne

• v roce 1991 se podílel na vytvoření Euroregionu Nisa

• v roce 2025 žil v Jelení Hoře

Události března 1968 v Polsku se staly zlomem v životě Jacka Jakubce. Po jejich odeznění se přestěhoval do Jelení Hory, kde pracoval na územním plánu města. Když viděl, jak průmyslová činnost místního chemického závodu ničí krajinu, rozhodl se jednat. Zapojil se do hnutí za ochranu životního prostředí a jeho vytrvalé úsilí přineslo výsledky – podařilo se uzavřít závod, který devastoval okolí, zachránit středověký dvůr a zastavit další zamořování rozsáhlého přeshraničního území.

V Jelení Hoře sháněli urbanisty

Jacek Jakubiec se narodil 26. března 1943 v Krościenku a vyrůstal ve Vratislavi, kde také vystudoval architekturu na tamní technické univerzitě. Po studiích působil jako asistent. Studentské protesty proti komunistickému režimu v březnu 1968, jichž se zúčastnil, se staly zlomem v jeho životě. Byl uvězněn a po propuštění přišel o práci.

Krátce poté se doslechl, že v Jelení Hoře hledají urbanisty. Rozhodl se tedy k zásadnímu kroku – v roce 1971 se s manželkou a malým synem přestěhoval do Dolního Slezska. Zde, jako architekt specializovaný na urbanismus a památkovou péči, převzal vedení městské kanceláře architektury.

Hned v prvních letech se svým týmem začal pracovat na obecném plánu Jelení Hory. Úkol to byl složitý 
– v centru města totiž stál chemický gigant Chemitex Celwiskoza. „A teď dělejte územní plán Jelení Hory, pracujte na rozvoji města, když máme v samém centru takovou tikající bombu,” popisuje Jacek Jakubiec.

Závod „vyráběl“ blázny

Chemitex Celwiskoza zabíral 80 hektarů v dolní části Jelenohorské kotliny, nedaleko lázeňského města Cieplice. Při výrobě viskózových vláken vznikaly látky, které znečišťovaly vzduch i vodu a ohrožovaly zdraví tisíců obyvatel. Závod byl ale pýchou regionu – dával práci více než 3000 lidem a zajišťoval export.

Nejnebezpečnější byly emise sirouhlíku – plynu, který napadal nervový systém. „Důsledkem bylo, o čemž si dnes málokdo pamatuje, nutnost zřídit v Boleslavci psychiatrické oddělení, protože závod produkoval, mírně řečeno, lidi s neurologickými poruchami, zkrátka – blázny,“ vzpomíná Jacek Jakubiec.

Zkušenost s ekologickou katastrofou přivedla architekta k ochraně přírody. V 70. letech vznikl v Polsku zájem o životní prostředí a zrodil se klub „Krajobrazy“ (Krajiny), sdružující novináře a ekology.

Co technologie pokazila, to technologie spraví

V roce 1973, na počátku tzv. Gierkowské dekády, bylo schváleno tzv. vratislavské usnesení – plán velkých investic. Jednou z nich mělo být i „řešení“ zamoření krajiny rozšířením Celwiskozy. „Pro naši jelenohorskou Celwiskozu vymysleli jistí, podle mě zcela nepříčetní, lidé řešení problému toxické Celwiskozy, tedy ekologicky škodlivého molochu, a to jeho rozšíření.“

Závod se měl zvětšit ze tří na šest tisíc zaměstnanců, sahat až k lázním v Cieplicích, a zplodiny měly být odváděny novým, šest set metrů vysokým komínem. Jacek Jakubiec a jeho kolegové ze Sdružení polských architektů (SARP) a Společnosti polských urbanistů (TUP) proti plánu protestovali. Obrátili se i na novinářku z „Krajobrazu“ Iwonu Wojtczakovou. Nakonec podle slov pamětníka nápad sám padl pod tíhou vlastní hlouposti.

Nové šance po reformě

V roce 1974 odjel Jacek Jakubiec na roční stáž do Hannoveru. Mezitím proběhla v Polsku administrativní reforma, která vytvořila i nové jelenohorské vojvodství. „Do Hannoveru jsem odjel z Jelení Hory okresní a po roce se vrátil do Jelení Hory vojvodské,“ vysvětluje.

Město bylo zařazeno mezi národní centra růstu a úřad územního plánování dostal nový úkol – vytvořit nový územní plán. Politici Stanisław Ciosek a Paweł Chocholak uznali ekologický problém Celwiskozy: „To teda ne, problém skutečně existuje, je třeba se do toho pustit.“

V roce 1977 byl schválen nový plán města. Obsahoval klíčové ustanovení: závod Celwiskoza se musí přizpůsobit lázeňskému zákonu. „A to byl v podstatě rozsudek smrti pro kombinát,” shrnuje pamětník.

Věci se daly do pohybu

Osmdesátá léta přinesla zásadní obrat. Hnutí Solidarita se stalo platformou pro ekologické iniciativy. „Vznik Solidarity znamenal mimo jiné obrovský skokový růst občanské aktivity, sociální angažovanosti, občanství, aktivity na různých frontách. Lokálních i celostátních,“ vzpomíná Jacek Jakubiec.

V Jelení Hoře vznikl Ekologický klub, který pořádal veřejná fóra a přednášky s odborníky. Mezi aktivní členy patřila i ředitelka divadla Norwida Alina Obidniak či architekt Zbyszek Obsiuta.

V roce 1981 se Jacek Jakubiec pustil do záchrany Dwóru Czarne z roku 1559. „Bylo to v roce 1981. Informovali jsme o tom veřejnost, mělo to společenský ohlas. Hlásili se různí lidé, stavitelé, řemeslníci, milovníci památek. Spojme síly,” říká. Díky úsilí Jadwigy Skibińské se peníze podařilo sehnat a v roce 1987 byl dvůr zachráněn.

O rok později vzniklo centrum ekologické kultury EKO, které v roce 1990 nahradila Nadace ekologické kultury. Jacek Jakubiec stál v jejím čele 22 let.

Hned nato oživly řeky

Do aktivit se zapojila i ekonomická univerzita. Profesor Borys vypracoval studii o ekonomické nerentabilitě Celwiskozy. V roce 1980 byla výroba celulózy zastavena. „Řeky Bobr a Kamienna okamžitě ožily. Dříve po nich pluly hory pěny, zamoření bylo obrovské,” vzpomíná pamětník.

V roce 1989 byl závod rozhodnutím premiéra Rakowského definitivně uzavřen. „Byl to snad první případ v Polsku, kdy byl velký kombinát uzavřen z ekologických důvodů,“ říká pamětník.

Černý trojúhelník se stal zeleným

Po pádu komunismu se Jacek Jakubiec zapojil do řešení ekologických problémů „Černého trojúhelníku“ – znečištěného území na hranicích Polska, Česka a Německa. Tehdejší vojvoda Jerzy Nalichowski ho požádal, aby se stal polským koordinátorem aktivit vedoucích ke vzniku Euroregionu Nisa.

„Setkávali jsme se každý týden v Žitavě, právě s Mirem a Gerardem, Čechy a Němci, a měli jsme za úkol připravit první zasedání Rady Euroregionu,” vyprávěl Jakubiec. „To se konalo 21. prosince 1991 v Žitavě a tak vznikl Euroregion Nisa.“

Byl to první euroregion vytvořený na území bývalého komunistického bloku. „Na jaře roku 2000 se, pokud si dobře pamatuji, v Drážďanech konala závěrečná konference projektu Černý trojúhelník, a to v atmosféře velkého úspěchu. Černý trojúhelník neexistuje, Černý trojúhelník se stal zeleným.“

V roce 2025 žil Jacek Jakubiec v Jelení Hoře se svou ženou, měl čtyři dospělé děti, šest vnoučat a věnoval se psaní blogu věnovaného dění kolem Dwóru Czarne.