PhDr. Lenka Žižková

* 1947

  • „Schvaloval jenom tu část slov, to znamená, jak jel ten komentář, co říkal komentář, ale neschvaloval obraz. A my jsme s tím Pavlem seděli a říkali jsme: ,Tak jo, tak to tak natočíme.‘ A jeli jsme natáčet sídliště a sledovali jsme sídliště, co se na nich děje. A teď tam byly ty děti, jak chodí s těmi klíči a k tomu byl ten komentář. Socialistické bydlení bude bydlení na sídlišti a teď tam chodily děti, klíče, že jo, kopaly, rozbíjely vrata, rozbíjely okna. Prostě hřiště nefungovalo, něco bylo rozbitý. A do toho pan Klusák dělal hudbu, to je zase hudební skladatel a ten k tomu vytvořil hudbu, jako kdybyste to slyšeli,tu hudbu, tak byste plakali, protože to bylo hrozné úpění a taková byla hrozně dramatická ta hudba. Takže na jednu stranu jel tenhle ten strašně oslavný text, na druhé straně jsme fakt točili reál.“

  • „Takže my jsme to teda celý zase předělali a vznikla z toho taková knížečka a vypadala hezky, ale když se dělala tiráž té knížečky. Víte, co je tiráž, že jo? Kdo to vyrobil. Tak ten pan doktor Sum říkal: ,Děcka, to neprojde, když tam budete tady vy z toho výzkumáku, tak to neprojde. Já mám takový špatný renomé. Tak víte co, tak tam dáme našeho ředitele komunistickýho, že jako se na tom podílel.‘ A my jsme říkali: ,No, tak ho tam dejte, co s tím naděláme.‘ A on říkal, ještě náměstkyně, náměstkyně byla paní inženýrka Lérová, což byla manželka ministra financí. A on říkal: ,Hele, když tam bude manželka ministra Léra, tak to určitě projde!‘ Tak postupně tam začalo přibývat těch lidí, který jsme my ani nikdy neznali. Tak ředitele jsme znali, náměstkyni jsme znali, ale pak tam začali přibývat z té rady a z ministerstva nějací lidé. Nás tak posouvali v té tiráži dolů a dolů, ty co jsme to vlastně dělali, až pak to vyšlo. Když jsme se podívali na tu tiráž, tak jsme se nestačili divit. Potom to bylo, že to vymyslela ta rada. Už tam nebylo, že to je ten socialistický závazek vlastně na just udělaný tomu, co jsme dělali. Tak tam byli všichni ti potentáti a my jsme tam byli někde dole jako takový plevel.“

  • „Ta skandinávská kultura je mi dodneska hrozně blízká. Ona mně úplně převrátila myšlení, totálně převrátila myšlení, protože vlastně ta kultura je vždycky nějak spřažená s křesťanstvím, s náboženstvím a vlastně na tom severu převažuje ne anglikánství, ale luteránství. To znamená, a já nejsem nějak nábožensky založená, já jsem opravdu jako bytostný ateista, ale nicméně to znamená, že neprezentuji okázale své bohatství v žádném směru, ani to, jak bydlím, ani to, jak chodím oblečená, jaký mám auto a jaký mám šperky, ale ani ve vyjadřování, ani ve vztahu k lidem. To všechno je sice daný na určitou úroveň, ale není tam to převyšování. Že tam je opravdu strašně silný vztah k přírodě, bytostný, ne, že se to naučím, prostě už to cítím, co mám dělat nebo co nemám dělat.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 02.04.2019

    (audio)
    duration: 40:29
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 01.08.2024

    (audio)
    duration: 02:22:28
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Jak se bydlí v umakartu

Lenka Žižková v roce 1995
Lenka Žižková v roce 1995
photo: archiv pamětnice

Lenka Žižková se narodila 26. února 1947 v Krnově. Její rodiče František a Anna byli oba pedagogové a pocházeli z Ostravy. V 60. letech odmaturovala a začala studovat sociologii v Brně. Ještě během studia nastoupila na Útvar hlavního architekta města Brna a začala se věnovat sociologii bydlení. V 70. letech přešla na Výzkumný ústav výstavby a architektury, kde měla za úkol interpretovat různá demografická data. V roce 1978 se vdala za spolužáka Jiřího a přestěhovala se do Prahy. Během své pracovní kariéry se dostala k natáčení filmů o socialistické společnosti (Zelené perspektivy a Město 2000). Před sametovou revolucí odešla z ústavu a nastoupila do časopisu Domov jako zástupkyně šéfredaktora. Po roce 1989 pracovala jako designérka na volné noze a učila na několika univerzitách. V roce 2024 žila v Praze.