PhDr. Lenka Žižková

„Takže my jsme to teda celý zase předělali a vznikla z toho taková knížečka a vypadala hezky, ale když se dělala tiráž té knížečky. Víte, co je tiráž, že jo? Kdo to vyrobil. Tak ten pan doktor Sum říkal: ,Děcka, to neprojde, když tam budete tady vy z toho výzkumáku, tak to neprojde. Já mám takový špatný renomé. Tak víte co, tak tam dáme našeho ředitele komunistickýho, že jako se na tom podílel.‘ A my jsme říkali: ,No, tak ho tam dejte, co s tím naděláme.‘ A on říkal, ještě náměstkyně, náměstkyně byla paní inženýrka Lérová, což byla manželka ministra financí. A on říkal: ,Hele, když tam bude manželka ministra Léra, tak to určitě projde!‘ Tak postupně tam začalo přibývat těch lidí, který jsme my ani nikdy neznali. Tak ředitele jsme znali, náměstkyni jsme znali, ale pak tam začali přibývat z té rady a z ministerstva nějací lidé. Nás tak posouvali v té tiráži dolů a dolů, ty co jsme to vlastně dělali, až pak to vyšlo. Když jsme se podívali na tu tiráž, tak jsme se nestačili divit. Potom to bylo, že to vymyslela ta rada. Už tam nebylo, že to je ten socialistický závazek vlastně na just udělaný tomu, co jsme dělali. Tak tam byli všichni ti potentáti a my jsme tam byli někde dole jako takový plevel.“

„Ta skandinávská kultura je mi dodneska hrozně blízká. Ona mně úplně převrátila myšlení, totálně převrátila myšlení, protože vlastně ta kultura je vždycky nějak spřažená s křesťanstvím, s náboženstvím a vlastně na tom severu převažuje ne anglikánství, ale luteránství. To znamená, a já nejsem nějak nábožensky založená, já jsem opravdu jako bytostný ateista, ale nicméně to znamená, že neprezentuji okázale své bohatství v žádném směru, ani to, jak bydlím, ani to, jak chodím oblečená, jaký mám auto a jaký mám šperky, ale ani ve vyjadřování, ani ve vztahu k lidem. To všechno je sice daný na určitou úroveň, ale není tam to převyšování. Že tam je opravdu strašně silný vztah k přírodě, bytostný, ne, že se to naučím, prostě už to cítím, co mám dělat nebo co nemám dělat.“