Urban Westling

* 1956

  • „Částečně to bylo něco jako menší systém sociálního zabezpečení, který byl spuštěn ze Stockholmu. S nadací jsme využívali oficiální kanál Tuzexu. To bylo něco, co jste měli v Československu, abyste se dostali ke tvrdé měně. A existovaly obchody, tuzexové obchody, kde jste si mohli koupit věci, které nebyly lidem dostupné. Kurz byl, myslím, jedna ku pěti, ale ty peníze měly v Československu mnohem větší hodnotu, než za co jsme je mohli koupit u oficiálního zástupce Tuzexu ve Stockholmu. Tato firma byla v Göteborgu na západním pobřeží, byl to člověk jménem Sven Persson. Ve švédštině je to skoro jako falešné jméno, protože to zní jako falešné jméno. Ale byl to název společnosti. Peníze byly směrovány přes tento oficiální kontakt. Dodávali nám bony Tuzexu, které se daly použít v Československu. Bylo to poměrně složité. Muselo se to opatřit razítkem, myslím, že s jeho podpisem, gumovým podpisem. Po nějaké době, když už to byla poměrně velká operace, tak nám vlastně tato firma poslala razítko, abychom ho mohli sami používat. V kanceláři. Přísně tajně, samozřejmě. Vlastně nám nabídli, že se s námi rozdělí o provizi. Takže jsme dostali i polovinu provize. Tyhle peníze, tyhle tuzexové bony, jsme posílali ze Švédska spolu s pohlednicí, aby ji příjemce mohl poslat zpátky jako stvrzenku.“

  • „V Československu, tedy v Praze, jsem byl snad patnáctkrát. Ale s materiálem jsem cestoval možná tak půltucetkrát... Měli jsme takovou skrytou přepážku v nádrži na benzín a možná ještě někde. A někdy jsme to vezli jenom v tašce. Vzpomínám si, že jsem při jedné příležitosti dal krabičku marlborek, když jsme projížděli hranice. Aby to šlo trochu rychleji. Mám jednu vzpomínku, jak jsem si ve Stockholmu koupil jednoduchou kopírku. Starý typ, který používal jen modrou barvu. Kopie byly jen v modré barvě. Byl to poměrně malý stroj a prostě se to točilo ručně. Ale musel jsem ho rozebrat, aby se tam vešel. A měl jsem z toho špatný pocit. Možná už to nikdy nedokázali dát dohromady... Protože jsme neměli žádný návod a byla tam spousta malých součástek. Nikdy už jsem se nedozvěděl, co se s tím stalo.“

  • „Bylo to velmi odlišné. Z návštěv Prahy si vzpomínám na takové věci, jako je vůně uhlí v zimě. To jsme ve Stockholmu neměli. Nejdřív jsem ani nechápal, co to je. Ale samozřejmě to bylo uhlí. Bylo to dost šedivé, celá ta scenérie. Nebylo tak snadné najít obchodní domy. Byl tam, myslím, jeden obchodní dům na Václavském náměstí. Za záclonou. Člověk musel vědět, že tam je. Nebyla tam žádná velká výloha, museli jste jít za závěs, abyste se dostali dovnitř. Vzpomínám si na takové malé chlebíčky, které jsem tam jedl. Velmi dobré malé sendviče, velmi levné, které se daly koupit v pekárnách. Mohli jste je vidět ve výlohách. Dělal jsem to proto, že jídelní lístky nebyly v angličtině, bylo těžké si něco objednat. Takže jsem jedl tyhle věci, tyhle sendviče. Taky si vzpomínám, když jsme bydleli v tom hotelu, v roce 1979, když jsme se setkali s novými mluvčími Charty, tak jsme bydleli v hotelu, který se jmenoval Na Moráni, byl to poměrně jednoduchý hotel. Před pokoji jsme viděli, že sbírají stará mýdla, takže jsme pochopili, že je použijí na výrobu nového mýdla. Což bylo trochu zvláštní, ale nejspíš se to tak dělalo.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 01.02.2023

    (audio)
    duration: 01:49:19
Full recordings are available only for logged users.

Pomoc československému disentu měla smysl a Švédsko v tom vynikalo

Urban Westling zatčen během protestu proti tzv. Sovětským dnům ve Stockholmu
Urban Westling zatčen během protestu proti tzv. Sovětským dnům ve Stockholmu
photo: pamětník

Urban Westling se narodil 24. května 1956 ve švédském městě Öregrund, v dětství ho ovlivnila přítomnost maďarských politických uprchlíků v jeho rodném městě. Jeho manželkou byla ve Švédsku narozená Estonka, jejíž rodina uprchla před sovětskou okupací. V mládí působil jako aktivista ve Výboru solidarity s východní Evropou, zúčastnil se řady protestů a happeningů na podporu demokratizačních hnutí na východě kontinentu, byl kvůli tomu i zatčen. Coby vystudovaný grafik je autorem řady emblematických plakátů a posterů z tohoto období. Šířil petici na podporu signatářů Charty 77, postupem času se dostal k organizaci Výbor 21. srpna, protože mu přirostlo k srdci Československo, které opakovaně navštívil. Stýkal se s českými disidenty, švédské a západní veřejnosti zprostředkovával informace. Ve skrytých schránkách osobních vozů i letecky pašoval do Československa knihy, léky či technické vybavení podzemních tiskáren. Aktivně se podílel na distribuci finanční a materiální pomoci disidentům v rámci činnosti Nadace Charty 77. Roku 1991 přivítal prezidenta Havla v kanceláři nadace při jeho oficiální návštěvě Švédska. V lednu 2023 se zúčastnil veřejné debaty o skandinávské podpoře československého demokratického hnutí, kterou pořádalo Post Bellum spolu s Knihovnou Václava Havla.