Morten Nielsen

* 1947

  • "[Praha] se stala krásným městem. Pamatuju si, že v roce 1958 byla omšelá, šedivá, velmi smutná. To byl náš dojem. Bylo tam chladno, bylo to v zimě. Teď tu vládnou živé barvy, pěkná atmosféra, lidé vypadají šťastně. V tramvajích, na ulicích. Jsou zdvořilí, mluví cizími jazyky, zdá se, že se jim žije dobře. Co můžeme čekat víc? Znám takový hezký příběh. Víte, my jsme měli v Dánsku odbojové hnutí, jako jste měli vy tady. Ale vy jste měli mnohem tvrdší německou okupaci, my jsme měli trochu víc štěstí. Každopádně tam bylo hnutí odporu a v roce 1943 zachránili všechny Židy a dostali je do Švédska. Někteří sice šli do Terezína, ale nebyli deportováni do vyhlazovacích táborů. Každopádně dva členové hnutí odporu spolu mluví po válce, když se poprvé setkají. Jsou před pekařstvím a tam stojí dlouhá fronta. V neděli odpoledne si lidé chtějí koupit dortík se šlehačkou, jít domů, sednout si a sníst to. A pak jeden z nich říká: 'To jsme opravdu bojovali za tohle?' A ten druhý říká: 'Ano, pro tohle jsme bojovali. Za to.' A já si myslím, že to je krásné. To, že mírumilovní lidé si můžou jít v neděli odpoledne koupit dortík. Bez tajné policie. Bez gestapa, bez StB. Bez obušků, bez vězení. Co chcete víc?"

  • "A pak v roce 1989 bylo 20 let po Janu Palachovi. Slyšeli jsme, že v Praze byla demonstrace, kde zase všechny zatkli, a Havel byl odsouzen na devět měsíců do vězení. A my jsme pro něj uspořádali setkání sympatizantů v Louisianě, což je největší muzeum moderního umění, kousek od Kodaně. Byli tam lidé, kteří byli v Praze a měli novinky, které mohli přinést, a pak majitel muzea, velmi sympatický člověk, nepamatuji si jeho jméno. Řekl: 'Všechno je zadarmo, máte moje muzeum, je tam sál pro 300 lidí.' Vzal několik svých pohlednic, krásných pohlednic všech obrazů, které měl, a na každé sedadlo jednu položil. Našli jsme adresu ruzyňské věznice, kde Havel seděl. Bylo to v dubnu 1989. Takže každý měl jednu pohlednici, každý měl tu adresu a prostě jsme jim řekli: 'Dejte tam známku, napište pozdrav a pošlete to.' Později jsem se od Havla dozvěděl, že dostal od vedení věznice velký pytel s těmito pohlednicemi. A za pár měsíců ho pustili."

  • "V témže roce se konala velká konference v Praze, kterou pořádala Mezinárodní helsinská organizace, což byl tehdy Karel Schwarzenberg, byl to Jiří Prečan, bylo to několik dalších lidí. A my jsme se měli dostat do Prahy, abychom se setkali se signatáři Charty 77. Měli jsme se sejít v hotelu Paříž v sobotu ráno v devět hodin, v místnosti, kde se podávala snídaně. V devět hodin přišel Havel a hned ho zatkli dva číšníci. Byli ovšem z Stb. Ale on ještě na poslední chvíli řekl: 'Hele, konference začíná. Já ji prohlašuji za zahájenou.' A pak ho odvedli. My jsme byli dost zoufalí, protože: 'Co teď máme dělat?' Šli jsme na ústředí komunistické strany. Tam byl naším vůdcem Dahrendorf, což byl filozof, anglicko-německý filozof." "Šli jsme do komunistické strany, nikdo se s námi nechtěl bavit. A pak Dahrendorf dostal dobrý nápad. Co kdybychom šli na ústředí tajné policie? V Bartolomějské ulici. Šli jsme tam všichni, bylo nás pětadvacet lidí z Francie, Holandska, taky z Anglie. A tam vyšel nějaký důstojník a řekl - ano, ano, vaši přátelé jsou tady, všichni jsou tady." "Jsou tady. S nimi se nepotkáte. Oni mají těžké období. A oni mi pak říkali, že stáli u zdi s obličejem... A pak prohlásil - když ale opustíte Československo, tak v okamžiku, kdy překročíte hranice, dostanu telefonát a pak budou vaši přátelé volní."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 30.01.2023

    (audio)
    duration: 01:24:31
Full recordings are available only for logged users.

Díky zájmu o Chartu 77 jsem začal uvažovat jinak

Morten Nielsen v roce 2023
Morten Nielsen v roce 2023
photo: Post Bellum

Lékař Morten Nielsen se narodil roku 1947 v Kodani coby syn dánského komunisty a německo-židovské uprchlice před nacismem. Kvůli vazbám svého otce na československou ambasádu navštěvoval už jako kluk v 50. letech Prahu, názorově ale prozřel až roku 1968 po okupaci Československa Sovětským svazem a jeho spojenci. Do přímé podpory československých disidentů se podobně jako řada dánských intelektuálů zapojil v posledních letech komunistické éry, a to skrze svoji angažovanost v podpůrné organizaci Dialog med Charta 77. Spolupracoval s dánským deníkem Politiken a jeho redaktory Herbertem Pundikem a Nielsem Barfoedem, seznámil se s velkou částí československých disidentů a exulantů od Františka Janoucha přes Karla Schwarzenberga a Viléma Prečana až po Jiřího Hájka a Jiřího Dienstbiera, podílel se i na činnosti výboru stockholmské Nadace Charty 77. Roku 1988 se účastnil neúspěšného pokusu uspořádat v Praze mezinárodní helsinskou konferenci za účasti československého disentu a dalších protestních a podpůrných akcí. Rozhovor poskytl v lednu 2023, kdy se účastnil veřejné debaty o skandinávské podpoře československého demokratického hnutí, kterou pořádalo Post Bellum spolu s Knihovnou Václava Havla.