Helena Paessler

* 1953

  • „Naši nás posílali – německé školy nesměly existovat, výuka němčiny prakticky také nesměla existovat, ale nějak potom koncem těch padesátých let, začátkem šedesátých to potom povolili, že se směl vyučovat německý jazyk. Ale jenom odpoledne, ne v normálním vyučování, odpoledne. A jednou týdně v úterý odpoledne v Teplicích v Šanově byla škola, jeden učitel nás tam vyučoval, takže my děti Němců jsme tam chodily. Knihy byly z východního Německa, také jsme se tomu trošku smáli, protože tam také budovali komunismus. Ale to, co pro nás bylo strašné, že ty děti, které nás znaly, ty po nás házely kameny a řvaly za námi: ,Vy německé krysy!'"

  • „Když jsme šly potom do školy tady, tak já jsem říkala o těch německých krysách v těch Teplicích, tak jsme vždy byly spolu, ségra a já. Jako dvojčata. A dali nás potom do jedné reálné školy a možná, že to ten ředitel myslel dobře, ale dostali jsme jednu učitelku, ta pocházela také ze Sudet. A když byl jednadvacátý srpen, tak začala škola, tady to je vždy koncem srpna. Přišla ta učitelka, tu jsme měli v angličtině, němčině a zeměpisu, a vstala a říkala: ,Ježíšmarjá, to se těším. Já jsem tak ráda, to těm Čechům tak patří, že teď je obsadili Rusové.' Sestra, ta vždycky vstala, my jsme seděly vedle sebe: ,Paní Dürbeck, co si to dovolujete říkat?' A šla ze třídy. No a jak to skončilo s mojí ségrou? Ze všech předmětů – z němčiny, z angličtiny, ze zeměpisu dostala na konci roku pětku."

  • „Vyhnali ji z domu. Ona nechtěla. A tak ji hnali celou vesnicí v Sezemicích a pak... Tam byla nějaká zeď a tam se držela prostě a babička – to vím zase od tatínka, já to nevím, ale tatínek říkal, že to babička vyprávěla – ještě dny potom tam byla vidět krev, jak se teta držela. Protože ji chtěli ukamenovat k smrti. Ona pořád nezemřela. Držela se tam. A když nezemřela, když tam ještě pořád křičela bolestmi, tak ji zastřelili."

  • Full recordings
  • 1

    Wiesbaden, 26.02.2023

    (audio)
    duration: 01:50:53
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Wiesbaden, 27.02.2023

    (audio)
    duration: 01:23:23
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Je třeba zapomenout na nenávist

Helena Paessler, 1973
Helena Paessler, 1973
photo: archiv pamětnice

Helena Paessler, rozená Kotz, se narodila 11. července 1953 v Teplicích v severních Čechách. Oba její rodiče – Herbert a Gerda Kotzovi – byli německé národnosti. Heleninu maminku a její část rodiny již během roku 1945 odsunuli do Německa. Protože se tehdy rodiče již znali, rozhodl se Herbert, že Gerdu v roce 1948 tajně převede přes hory zpět do Československa, kde ji během několika měsíců naučil plynně česky. Jeho rodina byla přitom krutě postižena poválečným řáděním revolučních gard. Teta Marie Kunzel byla ukamenována v Sezemicích bezprostředně poté, co jako Němka odmítla odsun. Gardisté zavraždili také jejího muže Josefa a masakru se nevyhnul ani Herbertův strýc Emil Kunzel. Helena a její dvojče Krista vyrůstaly ve všudypřítomné atmosféře nenávisti ke všemu německému. Nejen proto se rodina rozhodla podat žádost o vystěhování do západního Německa, kam se v roce 1965 také skutečně dostala. O tři roky později obě sestry silně zasáhla sovětská invaze do Československa. Začaly se zajímat o politická témata a jak jen to bylo možné, staly se členkami Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Helena se během jedné návštěvy Teplic setkala s hudebním publicistou Jiřím Černým, na jehož popud se v Německu seznámila s Karlem Krylem. Vzniklo tak přátelství, ale také mnohaletá spolupráce s českým disentem – Helena převážela přes hranice papír pro tisk samizdatů či exilové knihy režimem zakázaných autorů. Během roku 1979 nastoupila jako účetní v knihkupectví Dialog, založeném disidentem Milanem Horáčkem, a pracovala zde až do sametové revoluce 1989. Vedle toho úspěšně promovala jako učitelka a tomuto povolání se také paralelně věnovala. Ústředním motivem jejího života je snaha o smíření Čechů a sudetských Němců. Od roku 2021 je předsedkyní Seligerovy obce (Seliger-Gemeinde), která sdružuje bývalé sudetoněmecké uprchlíky, ale také přeživší holokaustu. Helena Paessler žila v době natáčení rozhovoru (2023) v německém Wiesbadenu.