Miloslav Vyhnal

"V tu noc, když jsme se probudili, tak jsme vyšli, co se děje. Nevím, jakým způsobem nás vzbudili. Přišli jsme před vysílač a viděli jakousi speciální jednotku na likvidaci cílů, bylo jich, odhaduji, tak sedm až deset. Protože stáli na té chodbě, na nejvyšším schodu stál první, ten byl neupravený, ani jeden z nich neměl výstroj vojáka. Byli různě pooblíkaní výstrojí z armády. Ten, co stál první, si pamatuji velmi dobře, měl námořnické triko, bílé s modrými pruhy, rozhalenku a námořnickou halenu. Ostatní měli nějaké maskovací bundy. Všichni byli ozbrojení zbraněmi, většinou to byly samopaly. No a když já jsem přišel, když jsem viděl co se děje, oni zatím nestříleli, stáli na nejvyšším schodu a asi nevěděli, co kde je. My jsme se vybatolili z pokojů v těch pyžamech a já jsem šel, že to teda vypnu, protože byly otevřený dveře a zařízení svítilo, takže to jelo. Udělal jsem asi krok ke dveřím, ten natáhl ten kalašnikov, strčil mě ho do břicha a zahnal mě zpátky k té zdi. Stáli jsme u zdi, kde byla kuchyňka, naproti schodům. No a začali to pálit do těch obou dvou místností."

"My jsme vysílali, ale domnívám se, že když ten ruský důstojník nařídil vypnutí soustrojí, že si mysleli, že mají vystaráno a že je zařízení vypnuté. Proto se hrozně divili, odkud ten signál jde, a byl jsem svědkem toho, protože - je třeba vidět to tak, že my jsme tam byli v uzavřeném prostoru, tak jsme moc nevěděli, co se okolo děje, pouze z toho okna jsme viděli na tu jednotku, co obsadila ten kopec, protože to okno bylo na severní stranu ke sjezdovkám a na ty fiňáky, co měla armáda. Bylo mi podezřelé, to jsme zaslechli, že kolem létala helikoptéra. A domnívám se, že v tom smyslu, aby zaměřila, že se tam opravdu vysílá. Protože oni nevěděli, kde ti lidé berou signál a domnívali se, že jsme vypnutí. A ona to nebyla pravda. Tak než to všechno zorganizovali, tak se pořád vysílalo. Samozřejmě, my jsme to tam, protože jsme dostávali signály, tak jsme to tam dali a nemohli jsme to vydržet, abychom spali 12 hodin v noci, tak jsme si šli třeba ve dvě na ty tři hodinky lehnout. A je třeba říct, že oba dva. Takže v tu dobu, když to zaměřili a rozhodli se to zlikvidovat, jsme shodou okolností byli oba dva v pyžamech, v posteli, spali jsme každý na svým pokoji. A teprve rámus nás probudil."