Věra Voženílková

„My jsme měli k snídani jen chleba, ale suchej, to nebylo, máslo bylo na příděl. Ale sestřičky si dávaly právě máslo, tak jsem ráda chodila mýt nádobí, že tam byl zbytek másla. Taky jsem jim chodila pro pivo, osmičku, tam do jedný hospody blízko. Já jsem se hodně tam angažovala. Vzpomínám na to, ale bylo to hezký. A v těch Pyšelích, to jsem si jedině přála, tam byly děti přes týden, přes rok. Kdybych tam tak někdy mohla být, si přeju, na venkově, ale už to nestihnu.“

„Maminka normálně jela s vozíkem a mě měla v tom a trávu pro králíky a u Roudnice ji auto porazilo – my jsme bydleli ve Vědomicích, tam jsem se narodila – a už se nevzpamatovala. Já si na tu dobu moc nepamatuju, mně bylo pět.“