Ivo Vendolsky

* 1933

  • "Šli jsme na shromaždiště a šli jsme s těmi asi 3000 lidmi, co se tam sešli. Svobodovy oddíly nás na koních doprovázely až k německé hranici. Jednou jsme ale museli přespat v lese, protože cesta byla moc dlouhá. Byli jsme na cestě dva dny. A co mi ještě leží ve vzpomínkách… chci to přesto vyprávět. Byli tam staří lidé, kteří jednoduše nemohli dál. Tak se posadili do příkopu u cesty, přišly k nim Svobodovy oddíly a třikrát zavolali: 'Vstaň, jdi dál!' A když řekli, že nemohou, prostě na ně začali střílet ze samopalů."

  • "Moje matka doprovázela na to shromaždiště mou tetu a jeden Čech, který žil v Benešově i za Třetí říše, jí tam povídá: 'Ty přeci nejsi vysídlená. Musíš tu zůstat a Ivo půjde k otci.' A na to řekla moje matka: 'Já nechci přijít o syna, půjdu taky.' Takže nebyla vysídlená, ale šla sama od sebe, aby mohla zůstat se mnou."

  • „Jeden ze Svobodových vojáků u nás dělal takzvanou domovní prohlídku a říkal: 'Byl jsem žákem vašeho manžela.' Moje matka, která uměla plynně česky, poslouchala český rozhlas a věděla, co nás čeká, takže už sbírala do cích věci, které jsme si měli vzít do odsunu. A ten Čech jí řekl, německy: 'Co to je? ' 'No připravuji se na vyhnání. ' 'Odkud to víš? ' 'Z rozhlasu. ' 'Když o tom něco řekneš, zastřelím tě. Ale já tě nezastřelím, protože jsem byl žákem tvého manžela. '“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 09.10.2021

    (audio)
    duration: 02:03:19
    media recorded in project Odsunutá paměť
Full recordings are available only for logged users.

Máma řekla, že nechce přijít o syna, a tak šla do odsunu dobrovolně taky

Ivo Vendolsky, Praha 2021
Ivo Vendolsky, Praha 2021
photo: Natáčení

Ivo Vendolsky se narodil 21. srpna 1933 v Teplicích do česko-německé učitelské rodiny. Otec Jaroslav byl Čech, matka Irmgard německého původu. Doma se mluvilo oběma jazyky. Rodiče se ale po několika letech rozvedli a Ivo s matkou potom až do konce války bydlel v Benešově nad Ploučnicí, zatímco otec se vrátil do rodného Brna. Připojení Sudet k Německu na podzim 1938 obyvatelé Benešova podle jeho vzpomínek vítali, sám si pamatuje, jak s ostatními na ulici sledoval příchod německých vojáků. Válka samotná se místních přímo příliš nedotýkala. Po jejím konci ale do Benešova přišly skupiny ozbrojených Čechů a začal divoký odsun. Ivo s matkou město opustili 20. června 1945, kdy se skupina asi tří tisíc lidí musela vydat pěšky k německé hranici pod dozorem ozbrojenců na koních. Matka se k vyhnancům připojila dobrovolně, nechtěla totiž, aby ji v budoucnu oddělili od syna. Až po letech se Ivo Vendolsky dozvěděl, že ho pak otec ve městě marně hledal. Během dvoudenní cesty vojáci zastřelili několik starých lidí, kteří už nemohli jít dál. Nedaleko hranic pak našli útočiště v bývalé ubytovně Říšské pracovní služby. Matka se ještě několikrát vrátila tajně přes hranice, kde za české potravinové lístky kupovala chleba. Mluvila tak dobře česky, že i když ji při přechodu hranice chytli, nepoznali, že je Němka. Později se syn s matkou odstěhovali do vnitrozemí. Ivo Vendolsky dostudoval gymnázium a potom v Drážďanech vysokou školu. V NDR absolvoval i vojenský výcvik a politickou indoktrinaci v této zemi přirovnává k tomu, co zažil jako dítě v nacistickém Německu. V roce 1960 měl promovat, jako podmínku ale dostal vstup do SED (Sjednocená socialistická strana Německa). Odmítl a rozhodl se k odchodu do západního Německa, kde měl většinu rodiny. V západním Německu se věnoval energetice a byl dokonce na několik let vyslán německou vládou jako poradce do Afganistánu. V roce 1962 se oženil se Sieglinde, kterou znal z Benešova od jejího narození. Manželčina rodina byla po internaci v táboře v Rabštejně odsunuta do západního Německa.