František Uhlíř

* 1938

  • "K ploché dráze jsem se dostal tak, že jsem jel na kole po Dlouhé Louce a slyšel jsem zvuk motorů - neobvyklý. Tak mě to zarazilo a jel jsem po zvuku těch motorů. Přijel jsem na stadion, kde byla fronta mladých lidí a čekali. Nakonec jsem zjistil, že tam je nábor na plochou dráhu. Tak jsem se taky zařadil. Novinář Alex Černý o tom napsal, že tam bylo 120 uchazečů a vybrali mě a bratrance Standy Kubíčka - taky se jmenoval Stanislav. Nás dva tedy vybrali. Takže takhle jsem se dostal k ploché dráze."

  • "Ti druhý, co přijeli, tak to byli jiní maníci. Lovili ryby v Nežárce granátem. Dokonce si představte, že my jako kluci jsme pochopitelně asistovali při tom. Ten, co tam házel ty granáty (druhý byl v lodičce - ten potom ty ryby sbíral) a tak nevim - asi byl opilej. Já to nepoznal v té době. Vypadl mu odjištěný granát z ruky a naštěstí, jak stál na tom břehu, ten břeh byl dost vysokej, tak on rozpažil ruce a položil nás. My jsme padli a kus břehu se utrhl a zasypal nás blátem a kamením. To bylo štěstí, že to spadlo do řeky pod ten břeh. Jinak taky jsme mohli utrpět úraz."

  • "Co se stalo. Takzvaní partyzáni za pět minut dvanáct, kteří zastavili auto, německé, dodávku, vytáhli z toho vojáka německého. Sebrali mu pistoli a zavřeli ho do šatlavy. Auto bylo plné cigaret a takže to začali rozhazovat po náměstí. Já jsem taky přinesl domů krabičku cigaret a tatínek mě s tím poslal okamžitě nazpátek, abych to vrátil. A asi jakoby to tušil, nebo jako živnostník si to nemohl dovolit, aby se tam pral o cigarety. Netrvalo možná, to nedovedu odhadnout jak dlouho, se objevily německé pásové obrněné transportéry - tři a začaly svážet na náměstí muže. Ti takzvaní partyzáni si mysleli, že už je konec války, jenomže nebyl. Ti Němci, když zjistili, že se tohle stalo, tak začali svážet ty všechny muže. Můj otec se tomu chtěl vyhnout, tak v tom domě, kde jsme bydleli, byl dvůr. Za dvorem stodola, za stodolou zahrada a tam už byly pole - on chtěl tudy uniknout někam do lesa nebo kam. Ale Němci byli natolik chytří, že obsadili celou Stráž i vzadu. Takže ho chytli a přivedli ho taky před tu radnici. To bylo poprvé, kdy jsem viděl německého vojáka, který prošel naším bytem se samopalem, ale vůbec nic neříkal a prošel a bez jakékoliv újmy."

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 21.05.2025

    (audio)
    duration: 01:26:54
    media recorded in project Živá paměť pohraničí
  • 2

    České Budějovice, 03.06.2025

    (audio)
    duration: 40:44
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Nikdy jsem nevěřil, že komunisti odejdou

František Uhlíř - plochá dráha, počátek 60. let 20. století
František Uhlíř - plochá dráha, počátek 60. let 20. století
photo: Archiv Františka Uhlíře

František Uhlíř se narodil 8. ledna 1938 v Českých Budějovicích do rodiny živnostníka. Své dětství prožil ve Stráži nad Nežárkou, kde byl svědkem dramatických událostí konce druhé světové války. Po konci války se rodina přestěhovala do domu s drogérií v pohraničním Novém Boru. Po komunistickém převratu roku 1948 došlo ke znárodnění rodinného majetku a zrušení otcovy drogérie, kdy se následně rodina přesunula k příbuzným do Českých Budějovic. Přestože byl kvůli původu odmítnut ke studiu na střední škole, vyučil se chladírenským mechanikem. V oboru setrval celý život a později si doplnil vzdělání maturitou. Jako sportovec se věnoval nejprve hokeji, který měl možnost hrát i během svého druhého roku vojenské služby. Nejprve však sloužil u Pohraniční stráže v obci Načetín v Krušných horách. Později vynikal jako závodník ploché dráhy. I když byl vybrán mezi špičkové jezdce, kvůli nedostatečné podpoře musel sportovní kariéru ukončit. Celý život pracoval jako technik, nejdéle v českobudějovické nemocnici a později ve strojírenském podniku, odkud odešel do důchodu. S manželkou Jaroslavou vychovali dceru Vandu, o syna Tomáše přišli krátce po jeho narození. Politické zvraty 20. století prožíval kriticky – nikdy nevstoupil do KSČ a nevěřil v její pád. František Uhlíř zůstal i v důchodovém věku aktivní, se silným smyslem pro spravedlnost a občanskou odpovědnost.