Antonín Španinger

* 1926  †︎ 2010

  • „Tři dni světlo, chodit dokola. Kavalec jsem musel vyndat na chodbu. Bez jídla, beze všeho, tři dni a tři noci jsem musel chodit takhle dokola. Každou hodinu se otevřely dveře – kliky, dřepy. A já si říkal pro sebe: ‚Vy volové (takhle jsem to řekl), vy mě utahat nemůžete.‘“

  • „Všechno naložený, vrtule točí, všechno možný. My jsme tam přešlapovali. Furt jsme přešlapovali. Že prej nedostali víza Maršonka a Laufer.“

  • „Když mě kluci viděli, hned přijeli ke mně: ‚Uteč, hledají tě!‘ Já jsem si říkal... já nevěděl, kam utéct. To víte, to vás nenapadne, kudy můžete někam utéct, dostat se třeba přes hranice. To člověk nevěděl. Tak mi nic jiného nezbylo. Jel jsem do kasáren. To už byli fotbalisti taky na Strahově. Teď přijdu k Zátopkovi: ‚Prej mě někdo hledal.‘ – ‚Jo, jo, počkej, oni přijedou.‘“

  • Full recordings
  • 4

    České Budějovice, 21.10.2007

    (audio)
    duration: 01:49:39
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Kdybych zůstal u fotbalu, asi bych nebyl zavřenej

Dobová fotografie
Dobová fotografie
photo: Pamět Národa - Archiv

Antonín Španinger se narodil 26. května 1926 v malé vesnici Přísečná u Českého Krumlova. Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec se živil jako svářeč a později jako školník. Když pamětník chodil do první třídy, rodina se přestěhovala do Českých Budějovic, kde začala jeho sportovní kariéra. Již jako dorostenec hrál závodně fotbal za budějovický klub Meteor. V říjnu 1948 nastoupil základní vojenskou službu a byl zařazen do hokejového mužstva Armádního tělovýchovného klubu (ATK) v Praze. V lednu 1950 jej povolali do národního družstva, se kterým se připravoval na mistrovství světa v ledním hokeji v Londýně. Po zásahu komunistického režimu však hokejisté na mistrovství neodjeli. Znechuceni z vývoje událostí se sportovci 13. března 1950 setkali na oslavě narození syna Jiřího Macelise v hostinci U Herclíků. Pod vlivem alkoholu začali nadávat na komunisty a režim, na což už čekala Státní bezpečnost a hokejisty pozatýkala. Antonínu Španingerovi se podařilo utéci přes pavlače a dvory, ale o dva dny později jej estébáci stejně zadrželi. Vyšetřovací vazbu prožil v nechvalně proslulém Domečku na Hradčanech, kde jej mučili a trýznili hladem. V říjnu 1950 ho státní soud odsoudil k osmi měsícům vězení za pobuřování proti republice. Trest si odpykal na Pankráci. Zbytek vojny absolvoval u Pomocných technických praporů na Slovensku. Ještě jednou se podíval do národního týmu: v roce 1956 měl hrát na zimních olympijských hrách v Cortině d’Ampezzo. Když ale odmítl nabídku spolupráce se Státní bezpečností, byl z reprezentace definitivně vyloučen. Antonín Španinger poté pracoval ve skladu stavebního podniku a v sodovkárně. Nakonec až do svého odchodu do důchodu brousil brusle a montoval lyže. Zemřel 4. ledna 2010 v Českých Budějovicích.