Ludmila Švecová

* 1939

  • „Byli to naši příbuzní, byl to taky nějaký Stuchlík, měl statek na konci vesnice. A naši přišli na to, že tam skrývají nějakého Němce. Tatínek tenkrát tam na ně šel už za té revoluce. Šel tam, myslím, i s pistolí. Ptal se po tom, že tam mají ukrytého Němce. Ale snad ten Němec potom odešel. Nevím, jak to bylo dál. Ale bylo pak nepřátelství mezi tím Stuchlíkem, bratrem maminky, a Stuchlíkem, vzdáleným příbuzným. Ale potom už nějak došlo k tomu, že se sešli a ten pan Stuchlík říkal: ‚Víte, ten Němec k nám přišel přes pole z Vidonic, celý ušlý, schvácený, nemocný, tak přece ho nevyženeme.‘ A tak vím, že i tatínkovi to bylo líto, že tehdy přišel jako s takovým nepřátelstvím, že skrývají Němce, to mu bylo líto.“

  • „Přijeli jsme tam nějak v neděli a ve středu to začalo. Byla jsem tam se svojí kamarádkou a ta najednou říká, co to tady mají za móresy, že v nás v pět hodin ráno budí místní rozhlas. A my jsme pak přišly do haly a zjistily jsme, že jsme okupovaní. Tak já jsem samozřejmě šla hned na náměstí, které bylo plné tanků, Naďa zůstala ležet, tu to nezajímalo. Ale já jsem šla a viděla jsem ty vojáky, tankisty, jak jsou celí udivený, kde se to jako vzalo. Teď s nimi chtěli lidi mluvit rusky, oni nevěděli, nechápali nic. Kdežto důstojnici, ti už říkali, abychom byli zticha, abychom nechali vojáky na pokoji. Důstojníci věděli, o co jde, ale obyčejní vojáci ne.

  • „Zavřeli ho tak, že naše sousedka ho udala asi z nějakých mstivých důvodů. Tatínek učil na jednotřídce, učil i jejího syna, který moc nefungoval a propadal. Ona ho obvinila za poslech cizího rozhlasu. Tak jednou přišli Němci, to už vím z vypravování maminky, přišli Němci, tatínka sebrali, ať jde s nimi. Ale ještě večer se vrátil. Říkal: ‚Oni někde zůstali v Roprachticích, tam se opili a pustili mě domů.‘ Tak jsme byli celí šťastní, tedy maminka, já o tom moc nevím. Jenže za čtrnáct dní si pro něj přišli znovu, to už se nevrátil. Byl v Jičíně ve věznici v Kartouzech, nevěděli jsme, co s ním je. Maminka byla celá zoufalá, bratr byl malý, mně byly tři roky a takže to bylo takové, že jsme se odstěhovali do vsi Kal k maminčině bratrovi.“

  • Full recordings
  • 1

    Vrchlabí, 24.02.2023

    (audio)
    duration: 02:03:24
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Otec se z vězení vrátil zubožený, ale udavačky se u soudu se zastal

Ludmila Švecová
Ludmila Švecová
photo: Archiv pamětníka

Ludmila Švecová se narodila 2. října 1939 ve Vysokém nad Jizerou. Otec Jan Mecnar nejprve učil na Podkarpatské Rusi a poté se stal učitelem v obecné škole ve Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou. Na udání sousedky byl v roce 1941 zatčen pro poslech zahraničního rozhlasu, za což mohl být v té době odsouzen k smrti. Tatínek strávil dva a půl roku ve vězení v Bayreuthu. Vrátil se v zuboženém stavu a s doživotními zdravotními následky. Po válce proběhl soud s udavačkou, ale dobrosrdečný Jan Mecnar pro ni nepožadoval žádný trest. Ludmila Švecová se stala svědkyní osvobození v květnu 1945, ale také odsunu původních německých obyvatel. S bratrem vstoupili do obnoveného Skautu a četli příběhy Rychlých šípů. Po roce 1948 otec kvůli svým politickým názorům ztratil práci a rodina se musela odstěhovat do Hostinného. Pamětnice v roce 1956 úspěšně ukončila studium na střední škole a nastoupila u podniku ČSAD ve Vrchlabí a posléze v Hostinném. Protože při prověrkách nesouhlasila s okupací armádami Varšavské smlouvy, přeřadili ji na jiné a hůře placené místo. Později kvůli sílícímu nátlaku sama odešla na oční kliniku v Nových Zámcích, kde setrvala až do převratu. Podepsala petici Několik vět a napsala dopis na její obranu. Ten poslala do rozhlasové stanice Svobodná Evropa, kde ho přečetli i s jejím jménem. V listopadu 1989 se zúčastnila mše při příležitosti svatořečení Anežky České v katedrále sv. Víta v Praze. Po návratu vylepovala plakáty a letáky na podporu sametové revoluce. V 90. letech pracovala u katolické Charity, toto zaměstnání považovala ve svém životě za nejsmysluplnější. V roce 2023 žila v Hostinném.