„Tam prostě byly lavice přenesené ze školy nějaké a komise seděla zvlášť a my jsme odpovídali u těch lavic. To bylo na Kounicově, ve sklepě. No tak ono bych řekl, byla to taková dost asi formální záležitost. Oni nedělali... nás nějak příliš nezkoušeli. Tenkrát jsme to všichni udělali, zkoušky.“
„V Kolíně nad Rýnem to bylo. My jsme byli u takzvané Technické pomoci a dělali jsme hlavně práce pro vodárny, které zaslepovaly celé úseky toho města. Tím, že jsme vykopali jámu na potrubí a ti zaměstnanci vodárny ty úseky zaslepovali, aby tam neutíkala voda. My jsme měli to štěstí, že jsme do toho Kölnu přijeli po bombardování, takže už jsme tam vlastně nějaké velké bombardování nezažili. Sem tam padla nějaká bomba. Vlastně jsme nepoznali bombardování potom v Kolíně.“
„Rozneslo se po Slovensku, že Maďaři zabírají Slovensko, takže před nimi jsme utíkali. A ohromný zážitek z toho mám ten, že jsme jeli rychlíkem z Banské Bystrice na Prahu a na Plzeň, a když jsme přijeli do Žiliny, tak se tam vlak zastavil a viděli jsme z toho okna, jak to nádraží bylo plné. Jako na Václaváku, prostě plno lidí. A když se ten vlak rozjížděl, tak všichni volali: ‚Ať žije Praha!‘ Ještě teď mi jezdí mráz po zádech. To byli všichni Češi, kteří odjížděli zpátky, kteří tam ještě zůstali. Ten vlak byl vlastně už vypravovaný z Banské Bystrice a bylo to všechno plný.“
Josef Straka se narodil 2. listopadu 1925 ve slovenské Myjavě. Jeho tatínek pracoval na stavbách mostů. Rodina se proto postupně stěhovala do Plzně, Jindřichova Hradce, Pastvin v Orlických horách a zpět do Banské Bystrice, kde žila krátce před začátkem války. Odtud matka s dětmi utíkala do Čech – k babičce do Chudenic u Klatov. Druhou světovou válku pamětník zažil v Brně. Ve svých sedmnácti letech byl nasazen spolu s dalšími spolužáky z průmyslových škol u Technické pohotovostní služby, podřízené pořádkové policii v Kolíně nad Rýnem. Po půl roce se vrátil do Brna. Popisuje, jak maturoval v krytu, protože centrum města bylo bombardováno. Po základní vojenské službě ho poslali na dlouhodobé vojenské cvičení jako stavaře a u armádních staveb už zůstal. V padesátých letech stavěl kolem Brna palebná postavení pro protileteckou obranu. Do důchodu odešel v hodnosti podplukovníka. Josef Straka má dvě dcery, manželka před osmi lety zemřela. K roku 2025 stále žije v Brně a i ve sto letech je ve výborné kondici.
