Boris Šlechta

* 1937

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Potom jsem začal jezdit na ty takzvané výjezdy, kde jsme v jednotlivých městech pro lidi reprezentovali tu ‚naši pravdu‘. Byl jsem třeba v jednom ohromném sále. Nevím, kde to bylo. Bylo to kino a bylo to úplně narvané, lidi tam seděli i na schodech. Poslali mě tam a říkali, že je to nebezpečné, protože tam jsou hrozné rozpory, prý je ukecám. Narvané kino, bylo cítit to napětí, a najednou se ti lidi začali hádat: ‚Ty jedna kurvo komunistická, ty jsi mi sebral živnost!‘ A zase jiný: ‚Co, a ty jsi kradl!‘ A teď prostě hluk dvou táborů, které na sebe křičely a řvaly a já jsem si říkal: ‚Na tohle akorát přijdou esenbáci. Kristepane, já zodpovídám za to, aby byl klid.‘ Tak jsem hlasitě hvízdnul. Zahvízdal jsem jak ‚Slavík loupežník‘. V tu ránu bylo ticho, zmlkli a já říkám: ‚Dobře jsme se to naučili, dobře. Vyhrňme si rukávy.‘ Celé hlediště se začalo chechtat a napětí bylo pryč.“

  • „Začalo to vlastně pro mě tím, že jsem věděl, že se na hranicích soustředila sovětská vojska. Tou dobou jsme byli v Německu a tam všechny noviny psaly, že hrozí invaze. Viděl jsem mapy, kde byl ukázán první, druhý, třetí front. Bohužel jsem si ty noviny nevzal, ale když jsem pak přišel, tak jsem říkal, že to určitě praskne. Když jsme přejížděli přes hranice, tak jsem měl nějaké věci pro svoje děti a přišel celník a říkal, ukažte, udělejte. Zeptal jsem se ho: ‚To už jsou tu Rusáci, že mě takhle buzerujete?‘ On říkal: ‚No dovolte, soudruh Dubček to nedopustí.‘ Ale já jsem říkal: 'Jo, ale dopustí to soudruh Brežněv.' Máťá Kopecký [kolega] je hned ukecal, že já jsem takový zvláštní člověk. Měl jsem pravdu. Všichni říkali, že nepřijdou, a já jsem říkal, že přijdou, že je to jasné. Musíme se připravit na to, že zase budeme držet hubu. A to, že přišli, se stalo tak, že za mnou přišla moje manželka z práce – ona měla v práci kamarádku, jejíž táta dělal na letišti – a říkala, že je to strašné, skoro brečela, že už jsou tady. Hned poté byla slyšet nízko letící letadla – létala opravdu hrozně nízko a dělala ten třesk. Celá okna se vám zatřásla, jedno okno se mi rozbilo a neuznali to, protože česká letadla nelétala, jenže sovětská letadla nemohla létat. Udělalo se mi z toho zle – první hodiny jsem prožil v té místnosti, kam chodil i císař pán pěšky, a tam prostě oba dva východy ze mě šly, zvracel jsem, bylo mi špatně. Žena mě omývala, bylo to strašné, protože jsem měl hlavně strach o děti. Měl jsem strach, že to někdo zmáčkne a že to začne.“

  • „Lidi našli autíčko, ve kterém byl člověk podobný K. H. Frankovi. Byl to důstojník distinkce Sonderdienst s manželkou. Vyvlekli ho ven a začali ho mydlit hlava nehlava a bohužel i železnými tyčemi. Takže jsem se na to koukal a jak jdu okolo lékárny, která byla těsně v ohybu na hlavní silnici, která jde na náměstí, a tam z nich crčela krev. Někdo jim hodil na záda deku, tak deka byla úplně prosáklá krví. Okamžitě jsem začal blednout a málem jsem omdlel. Jenže brácha byl takový normální otrlý kluk. Říkal: 'Člověče, co blbneš?' Ptal jsem se, co se stalo potom. Řekl mi: ‚Jelikož se trápili, tak je policajt na koni zastřelil ze samopalu u hřbitovní zdi a měli pokoj.‘ Nevím, jestli je to pravda, ale brácha to takhle říkal. Zažil jsem to a byla to pro mne naprostá hrůza.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 29.09.2023

    (audio)
    duration: 02:39:17
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Hradec Králové, 11.10.2023

    (audio)
    duration: 02:30:48
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Pěstoval jsem to, čemu se říká svoboda

Boris Šlechta, Praha, 70. léta
Boris Šlechta, Praha, 70. léta
photo: Archiv pamětníka

Boris Šlechta se narodil 25. dubna 1937 v Pardubicích. Dětství prožil zejména v Chrudimi, kde vyrůstal se svým starším nevlastním bratrem Theodorem. Jeho otec, Ing. Theodor Šlechta, byl veteránem první světové války, zatímco matka Věra Šlechtová, rozená Helceletová, byla v domácnosti a aktivně se věnovala spolkovému životu. V roce 1956 absolvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, tehdy známou jako Výtvarná škola. Po ukončení studií krátce působil jako výtvarník ve firmě KOH-I-NOOR a také jako technik (kulisák) v mladoboleslavském divadle, kde získal i první menší role v profesionálním divadle. V letech 1961 až 1991 byl loutkohercem a výtvarníkem v loutkovém Divadle DRAK v Hradci Králové. Následně byl v angažmá Klicperova divadla v Hradci Králové, a to v letech 1992 až 1997. V letech 1999 až 2001 pak působil ve Východočeském divadle v Pardubicích. Více než 20 let spolupracoval s Českým rozhlasem, kde účinkoval v rozhlasových inscenacích a moderoval vlastní pořady. V roce 2014 připravil pro knižní vydání vzpomínky svého otce z první světové války pod názvem Sám v požáru světovém. Boris Šlechta se zároveň věnoval volné umělecké tvorbě – maloval, kreslil, ilustroval a psal poezii. Objevil se v menších rolích v několika filmech, televizních inscenacích a věnoval se i dabingu. V roce 2023 žil v Hradci Králové.