Jiří Skalický

* 1958

  • „Poválečná doba, místní území jsou Sudety. Za Němců nebo do druhý světový války bylo 90 procent Němců. Do první světový války tady víceméně byli jenom Němci. Až za vzniku republiky tady, první republika, prezident Masaryk, osídlovali. Takže jsou tady některé, říkalo se české baráky, české domy. No a po válce, kdy jak víme, došlo k odsunu Němců, tak se to tady významně vysídlilo a muselo se sem dosídlit obyvatelstvo z vnitrozemí nebo i z ciziny, respektive hodně sem chodili Slováci, hodně sem chodili Volyňský Češi z Ukrajiny. No a můj otec pochází od Dobříše, moje maminka pochází od Žatce, kde taky proběhlo vysídlení. Protože v roce 1939, když Němci zabrali republiku, tak museli, nebo nemuseli, ale převážně museli z politických nátlaků Češi se vystěhovat naopak zase do vnitrozemí. Moje maminka se musela přestěhovat od Žatce do Vlašimi. A můj tatínek, ten je rok deset, to byl státní zaměstnanec u četnictva, takže byl navelený tam. Takže tam se s maminkou seznámili. No a po válce v tom roce 1945 byl zase navelenej sem, tady do četnické stanice Velemín. Takže takhle se sem dostal. Čili nemám kořeny starousedlictví tady, což ale, jak jsem řekl, měl málokdo. Takže díky otci a jeho státní službě jsem se sem dostal.“

  • „Pan učitel Ježek. On byl velmi přísnej, ale na druhou stranu takovej lidovej, že nás ve vyučování učil takový praktický věci. A to byl velkej zahrádkář. Shodou okolností jsme měli, můj tatínek a on měli vedle sebe docela veliký zahrady. Takže jsem jako kluk tam strávil, a my všechny děti, česáním angreštu, rybízu, a ty naši rodiče si vyprávěli. To byla právě taková škola do života, že člověk několik hodin jenom poslouchal, co tyhle naši rodiče vyprávějí, co se dělo a s čím jsou spokojený a nespokojený a jak by to mělo být. Protože za komunistů bohužel se nemohlo říkat všechno veřejně. Byla nějaká pravda, komunistická pravda, a ten, kdo měl jiný názor, tak si ho nemohl veřejně říct, protože byl perzekvován. Vyhazov z práce a byly i jiný věci. Takže když nesouhlasil, tak člověk musel mlčet. Povídat si o takovýchto, řeknu, zakázaných názorech nebo projevovat své jiný názory než oficiálně prezentovaný komunisty, tak si mohl dovolit jen v uzavřené společnosti.“

  • „Já to pamatuju jako kluk a pamatuju si to velmi dobře. Když mě tatínek ráno vzbudil v ložnici, tak přišel a řekl, to bylo tak, tipnu si, v šest hodin ráno: ‚Vstávej, přepadli nás Rusové, co to znamená, pochopíš až pozdějš.‘ Tak jsem prostě vstal, slyšel jsem hluk, takovej zvláštní, jela kolona, protože oni sem vlítli teda ze všech stran do republiky. Ale konkrétně tady ta lokalita směrem na Prahu byla podobná jako v pětačtyřicátém, kdy přijížděli z Berlína do Prahy osvobozovat toho 9. května. Tak to oni byli umístěný za hranicema v Sasku a toho dvacátého už někdy kolem půlnoci prostě přejeli hranice a tady ta hlavní silnice – všechno se valilo na Prahu. Takže já si pamatuju, silnice byla totálně rozbořená. Prostě obrovský kolony tanků, aut, vojáků tady táhly přes Velemín. Tak to si pamatuju, že lidi tady stáli a hrozili a otáčely se značky, jakoby snaha, aby byli dezorientovaný, což samozřejmě ale oni nebyli, měli samozřejmě svoje mapy a tak dále.“

  • Full recordings
  • 1

    ZŠ Velemín, 17.05.2021

    (audio)
    duration: 01:13:12
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Musel jsem se naučit zvýšit hlas

Pamětník Jiří Skalický na maturitní fotografii
Pamětník Jiří Skalický na maturitní fotografii
photo: Archiv Jiřího Skalického

Jiří Skalický se narodil 6. ledna roku 1958 v Litoměřicích, vyrůstal v obci Velemín. Po obou rodičích i prarodičích zdědil Jiří lásku k přírodě a zemědělství. Otec do roku 1948 pracoval u tehdejší policie, po únoru 1948 byl ze Sboru národní bezpečnosti propuštěn. Vystudoval vysokou školu zemědělskou v Praze a poté nastoupil do jednotného zemědělského družstva (JZD) ve Velemíně. Po roce 1989 se podílel na vzniku místního Občanského fóra. V roce 1990 byl na kandidátce Občanského fóra zvolen do obecního zastupitelstva a stal se starostou. Tuto funkci vykonával 24 let.