František Chlup

* 1934

  • „V místnosti bylo jak ve dne. Červená zář... Tatínek, to si pamatuju, zatřepal maminkou a říká: ‚Nelekej se, někde hoří a je to blízko.‘ My jsme měli ze sednice dveře do kuchyně a z kuchyně už bylo okno do dvora. Vyskočil z postele, otevřel dveře a v kuchyni bylo jak ve dne. Už hořela stodola, prostě obrovskej požár. To si pamatuju, že jak se mlátilo obilí na seno, tak tam stála čistička – mašina, ta měla železnou konstrukci, vrata už byly ‚sssss‘ – shořený a ta mašina tam stála jako žhavá kostra. Už se to všechno poroučelo, sypalo dolů.“

  • „Tam byl takovej sešup k řece a šraňky... Jeden Němec tam omdlel a spadl. Jednotka šla ve trojstupu, mohlo tam být takových čtyryadvacet vojáků, kteří ustupovali, a ti kozáci okolo na koních. Dva ho vzali, měli snahu ho nést – tak ale pět metrů, a pak ho přehodili přes ty šraňky mimo silnici. Byl živej, no, bejval, potřeboval ošetřit. Jenomže, nějak se pohnul a skutálel se po těch kamenech, to byl svah, skoro bych řekl tak jako do toho stropu, kameny hrubý, a skutálel se k tý řece. Vody tam moc nebylo, ale ruka mu takhle padla do vody... Dejchal. Načež asi druhej třetí kozák zastavil, hodil koňovi oprátku kolem těch šraněk, seskočil po těch kamenech dolů a do toho Němce takhle kopnul a on se převrátil. My jsme tam stáli za těma šraňkama a viděli jsme, jak se dělají bublinky... Utopil se. Jestli se ta rodina dozvěděla, že tam zahynul... Byl to voják, kluk mladej, válku určitě nevypověděl. To jsou takový ty momenty, co si pamatuju, pomocí kterých si člověk uvědomuje, co je ta válka za svinstvo.“

  • „Jsme s klukama špekulovali, co to může být... Někdo říkal ‚to bude nějaká raketa‘, ‚to budou do pistolí rakety‘ a nevím co... Tak já jsem si samozřejmě tu krabičku vzal domů a hnedka do dílny. Odložil jsem batoh, tašku, a hned sirky. Zapálil jsem to a ono to pěkně ‚psssssss‘. Raketa, raketa určitě, tak to bude fajn, hnedka půjdu za klukama... Večír jsme se slejzali – jsme říkali – pod kaštanem, na návsi. Tak povídám ‚ještě jednu zkusím‘, jenže ono mezitím taky pršelo, bylo to mokrý a tak... Zkoušel jsem druhou, zapálil jsem to – a nic. Koukám dovnitř a ono tam tý náplně bylo jenom – bylo to takhle dlouhý – a bylo tam toho jenom polovic. Tak jsem vzal štípací kleště, jak se s nima vytahujou hřebíky, v půlce jsem to přeštíp, abych se k tomu dostal, vzal jsem sirku a znova jsem to podržel... A pak už jsem nic nevěděl, chvilu. To byla morda, že ty kleště ocelový byly zevnitř pěkně poďobaný. Když jsem se probral, tak jsem měl čumák strčenej v lavoru s lysolem, protože to otřáslo s chalupou a tatínek asi hned věděl, o co jde. Tak tam letěli, já jsem ležel na zemi v krvi...“

  • Full recordings
  • 1

    byt pamětníka: Chelčického 20, Jihlava, 31.03.2015

    (audio)
    duration: 02:34:44
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Člověk si takhle opravdu uvědomí, že válka je svinstvo

František Chlup ve vojenské uniformě
František Chlup ve vojenské uniformě
photo: Pamět národa - Archiv

František Chlup se narodil v roce 1934 na statku v Bítovčicích, kde absolvoval dvoutřídku, a potom pokračoval na dvouletou zemědělskou školu. V roce 1940 jejich statek zapálil žhář. Kvůli tomuto incidentu otec strávil tři týdny ve vazbě. Ke konci války procházeli Bítovčicemi němečtí vojáci i ruští kozáci. Nedaleko obce se nacházelo velké množství střeliva. František Chlup se zranil, když zkoušel, jak tato munice funguje. Byl předurčen k práci na hospodářství, k zemědělství však příliš netíhl, a proto později nastoupil na brigádu do Motorpalu. Tam se také postupně vyučil elektrikářem a u tohoto povolání již zůstal. Pracoval také v Jihlavanu, kde bylo jeho úkolem pozvednout špatnou morálku v kolektivu elektrikářů. V roce 1954 odešel na vojnu a po návratu se oženil. S manželkou žije dodnes, roku 2007 oslavili zlatou svatbu.