Karel Schwarzenberg

* 1937  

  • „Moje matka byla anglofilní a se svými sourozenci mluvila anglicky. Jednou si mě zavolala, povídala, že už v deseti letech nejsem malé dítě, protože v Anglii už bych byl teenager, a řekla: ,To celé, co tady miluješ, Orlík, Čimelice, ztratíme. To si musíš uvědomit. Vypadá to tak, že budeme muset opustit zemi.‘ To byl šok, ale báječné bylo, že jsem se pak hodiny procházel orlickým údolím, což mi zůstalo. Bohužel to už nikdy neuvidím.“

  • „Všichni, kteří to podepsali, byli pevně odhodlaní. Vybrali mezi sebou Františka Kinského, který to předal prezidentovi. Za to byl dlouho vězněný v Německu. Já jsem se vždycky ptal, jaké to bylo, když se na chodbě setkal Honecker se strýčkem Františkem, protože tam oba seděli, ale bohužel zemřel dřív, než jsem se ho mohl zeptat. Tehdy jsme se stavěli za celistvost českých zemí. Někteří, co to podepsali, měli blíže k německé národnosti v Čechách, ale věděli, že je třeba držet pohromadě. V době okupace tvrdili Němci, že veškerá šlechta je germánského původu, tudíž i šlechta v českých zemích by se měla přihlásit k německé národnosti. Tomu bylo nutno se postavit. Bylo zajímavé, že deklaraci podepsala spousta rodin s nečeskými jmény, ale cítili jsme se jako zemské rodiny, které patřily k zemím Koruny české a později Československu.“

  • „V okamžiku, kdy se Vlajka přiklonila spíše ke kolaboraci s nacisty, ještě před Mnichovem, přerušil otec rázným krokem spojení. Stalo se to dosti komicky, neboť během mobilizace bydlel jako jezdecký důstojník v Trenčíně u rodiny, která z toho nebyla moc nadšená. Jednoho dne bylo k jeho překvapení zatopeno a paní mu sdělila, že se má stát českým králem. Otec pak přišel na to, že to šířila nacistická propagační vysílačka ve Vídni, pochopil, že je to nebezpečí, v Praze vše hlasitě popřel a z Vlajky vystoupil. S některými udržoval styky nadále, ale říkal, že se v pozdních letech Vlajka úplně zvrtla. Skutečnost, že vstoupil do Vlajky, znamenala však pro můj vývoj velkou výhodu, neboť mě otec upozornil na to, jak člověk lehce podlehne extremismu, ať je to zleva či zprava. Každý, zejména mladý člověk, který se zajímá o politiku, se totiž do toho pokušení dostane.“

  • „Já jsem ještě doma dostal Svojsíkovu knihu a tu jsem s nadšením četl. Já jsem ji popravdě řečeno několikrát četl, já jsem si ji dokonce vzal s sebou do emigrace, několikrát jsem ji pročetl. Při nesčetných stěhováních se někde ztratila. Takže Svojsík mě strašně ovlivnil a pak mě ovlivnil můj otec, nebyl sám skaut, ale byl příznivec skautingu. Tudíž se účastnil skautských táborů. Nejvíc mi zůstává v paměti, to bylo v létě čtyřicet osm, to byl holčičí oddíl dole u Vltavy. My jsme všichni byli děti, moje sestra byla o rok starší než já. Ale všichni ty skauti věděli, že po únoru je konec. My jsme všichni byli tehdá ještě strašně vlastenecky nadšený, tak jsme stáli u táboru a zpívali Teče voda, teče… a Ach synku, synku… To nás strašně ovlivnilo. Ostatně to bylo léta letoucí, začátkem devadesátých let jsem byl v doprovodu s prezidentem Václavem Havlem na Budči, a najednou za mnou přišla jedna už samozřejmě postarší paní a zeptala se mě, jestli si na ten tábor a na ten velký táborák pamatuji. Já jsem řekl: ,Samozřejmě!‘ Ona byla jedna z těch skautek, co u toho byla. To bylo takové první setkání se skautingem.“

  • „Zaprvé jsem v osmdesátých letech sem častěji jezdil, takže jsem měl zhruba tušení. Za druhý to bylo nejkrásnější období mého života, poněvadž 29. prosince byl Václav Havel zvolen prezidentem. Pak mě pozval, abych šel na oběd. Ten oběd byl sice z kulinárního hlediska velice skromný, nicméně je zajímavý, že všem, co tam seděli, i mně, pan prezident řekl: Ty budeš dělat to a to, a najednou jsem se stal hradním úředníkem, aniž bych o tom ráno ještě tušil. Ale když mi pan prezident tohle nabídl, že můžu spolupracovat na změně republiky, na vybudování svobodnýho Československa, samozřejmě člověk řekne yes! Ani vteřinu jsem neváhal. Poněvadž to je jedinečná nabídka. Potom jsem se stal kancléřem. A tak to bylo.“

  • „Já jsem měl jiné problémy, to bylo teď v novinách všude publikované, ano, můj tchán byl nacista. Takže to byl pro mě i pro rodiče problém. Když jsem potom šel za otcem a řekl jsem mu o tom. On se na mě podíval a řekl: ,Co to kecáš. My neznáme Sippenhaft.‘ To byl nacistický výraz, bylo to v právním nacistickém řádu, ale komunisté to používali taky, že každý ručí za všechny členy svého rodu. To jsme za komunistického režimu zažili taky, když byl někdo syn kulaka, tak nesměl studovat apod. Například když byl jeden v odboji, tak ho za nacistů zavřeli nebo popravili celou rodinu. To byl ten princip Sippenhaft. Otec řekl: ,Nás zajímá, jaký má ona postoje, a ne, co dělal její fotr.‘ To mě zas otec hezky poučil, kde je ten rozdíl.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 16.10.2013

    (audio)
    duration: 38:14
    media recorded in project Skautské století
Full recordings are available only for logged users.

Nevzdávat to! Tahle země a tento národ za to stojí

 Schwarzenberg Karel
Schwarzenberg Karel
photo: natáčení Eye Direct

Karel Schwarzenberg se narodil 10. prosince 1937 v Praze-Bubenči do šlechticky významné rodiny. Roku 1942 Heydrich uvalil na jejich rodinu nucenou správu, rodině byl zabaven majetek a mohli pobývat pouze na zámku v Čimelicích. Roku 1948 komunisti zabavili orlické větvi Schwarzenbergů majetek a Karlova rodina emigrovala do Rakouska. Karel Schwarzenberg v Ischlu tři roky aktivně skautoval a celý život se hlásí ke skautským myšlenkám a ideálům. Po smrti babičky, u které rodina pobývala, se přestěhovali do Vídně, kde Karel Schwarzenberg začal studovat. Nejprve právnickou fakultu, poté lesnictví, žádné studium ale nedokončil. Když mu bylo 22 let, adoptoval ho strýc Jindřich, tím se Karel stal dědicem obrovského majetku. Začal tedy spravovat nabyté dědictví. Na svém zámku v Bavorsku založil Československé dokumentační středisko, díky kterému byla zachována komunisty zakázaná literatura. Roku 1967 se oženil s Therese, hraběnkou z Hardeggu, spolu vychovali tři děti. Od roku 1985 do roku 1990 byl předsedou Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva. Po sametové revoluci se Karel Schwarzenberg vrátil okamžitě do Československa. Brzy po návratu se stal vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Od roku 2004 byl senátorem, roku 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, roku 2009 se stal předsedou politické strany TOP 09, v roce 2013 kandidoval na prezidenta České republiky. V přímé prezidentské volbě skončil jako druhý. Ve svých 75 letech je stále pln elánu a energie.