Heinz Sattler

* 1933

  • "Naložili nás do vozu a přijeli jsme do Chebu, nejprve do tábora. Co jsme my kluci dělali? Nesli jsme si... no, já jsem měl ještě batoh na zádech, byl tak těžký, že jsem jednou upadl. A pak jsem měl svou sbírku známek. Měl jsem je v takových malých sáčcích od prášku do pečiva a cukru a tak dále a měl jsem je tady nahoře [v bundě]. A pak nás všechny zase zkontrolovali. Hlavně ženy, jestli nemají u sebe cenné věci. A on tam do té kapsy opravdu sáhl a viděl, že je to údajně jen prášek do pečiva, a tak jsem si mohl vzít sbírku známek s sebou. Ale v tom táboře, to je takové typické, prostě děti. Co jsme dělali? Odložili jsme bundy, udělali jsme z nich branku a hráli jsme fotbal. Dokud to šlo."

  • "Stále se objevovaly partyzánské skupiny, které hledaly příslušníky německého wehrmachtu. A můj otec byl u letectva. Moje matka měla na nočním stolku fotku s otcem v uniformě. A ta letecká uniforma byla stejně tmavá jako uniforma SS. Přišel ten muž, obrovský chlap. Skoro se nemohl dostat do dveří našeho pokoje. A uviděl tu fotku. SS! A pak chtěl nás dva kluky okamžitě odvést. No, my nevíme, kam by nás býval odvedl. Máma pak před tím obrovským chlapem padla na kolena a snažila se mu vysvětlit, že táta není esesák, že je to letec. A pak ten muž, to nikdy nezapomenu, seděl s námi u stolu, bulel jako želva a vysvětloval, že má v srdci nenávist ke všem dětem příslušníků SS. Ti totiž takovým způsobem zneuctili jeho ženu, že měl v sobě potřebu pomsty, která nešla zkrotit."

  • "Mohu vám také něco říci? Co na mě v souvislosti s naší návštěvou také neuvěřitelně zapůsobilo? Ta vylidněná země! Ty obrovské zemědělské plochy. Když jste v Hesensku, kde teď žiji, nevíte, kde končí jedna vesnice a začíná druhá. A můžete jet kilometry a kilometry, a nedostanete se vůbec ven z osídlené oblasti, zastavěné. A tady? Člověk by řekl, že jedete jenom přes přírodní rezervace. Kde jsou lidé? Říká se, že tu bylo srovnáno se zemí přes 200 vesnic, ale komu dnes patří ta půda? Je to krásná země. Krásná. Ale komu patří půda po konci kolektivního hospodaření a kde jsou ti lidé? Ta země – člověk má pocit, jako by byla vylidněná. Je to škoda, škoda..."

  • Full recordings
  • 1

    Plesná, 04.09.2022

    (audio)
    duration: 01:08:04
    media recorded in project Odsunutá paměť
Full recordings are available only for logged users.

Když dnes projíždím rodnou krajinou, jako bych jel přírodní rezervací. Kam se poděli lidé?

Heinz Sattler v roce 2022
Heinz Sattler v roce 2022
photo: Post Bellum

Heinz Sattler pochází z Plesné u Františkových Lázní, kde přišel v roce 1933 na svět do německé rodiny. Vybavuje si nacistickou propagandu během školní docházky za války, kdy byly tehdejší Sudety součástí Německé říše. Jeho otec Johann Sattler v té době narukoval do wehrmachtu. Ke sklonku války byla Plesná ostřelována ze dvou stran, jak ustupující německou, tak blížící se americkou armádou. Po osvobození a odchodu americké armády z Plesné čelilo německé obyvatelstvo projevům poválečné pomsty, v obci vládli tzv. “partyzáni”. Němci nosili pásky na rukou, měli krácené potravinové lístky, děti nechodily do škol. Dům rodiny Sattlerovy zabrala česká rodina, se kterou po nějakou dobu soužili pod jednou střechou. Odsunuti do americké zóny okupovaného Německa byli v květnu či v červnu 1946 v dobytčácích, předtím pobývali v chebském internačním táboře. V době natáčení rozhovoru (2022) žil Heinz Sattler v hesenském Eichenzellu, tedy v hustě zalidněné oblasti. Při průjezdu krajinou jeho dětství ho fascinuje, jak je vylidněná.