Miroslav Růžička

* 1935

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • "To jsme byli dole u brány, pod bránou, poněvadž oni [okupační vojska Varšavské smlouvy] všichni jezdili skrz bránu, a když to nešlo skrz, tak jezdili okolo, tam už byl takový příkop, že už zadkem drhnuli, a my jim vysvětlovali, že to je stejné a oni ne, oni mají mapu a musejí jet přes město. No tak všecko, všechny tanky i auta, to všecko jezdilo bránou. Ti, co se tam nevešli, tak hurá okolo. Ke Střelnici zahnuli a vytočili to. Tam jsem byl, to už jsem mistroval ve Strojírnách potravinářského průmyslu. Tak jsme tam byli, já nevím, kdo tam byl všecko, vím, že tam byl Vašek Šolců jako starosta, no bylo nás tam asi pět, taky se napasoval do brány a nemohl projet, dneska je to tam ještě otlučené."

  • "Já jsem šlapal zvony v jednom dlouhou dobu sám, potom syn, 14 let, tak už začal se mnou chodit v neděli v poledne a to už pomáhal na druhé straně, poněvadž ten zvon Štěpán je pro dva. Tam je jedno prkýnko a tady šlápne jeden a tady druhý. A dopadlo to tak celkově, že naposledy ještě Mirek Lacinů měl zájem a šel se podívat a tak se do toho zažral, že ještě dneska šlape. Bohužel já už jsem toho nechal, poněvadž už je mi hezkých pár pátků a letos mi bude 90."

  • "Když jsem se oženil a přestěhoval jsem se sem, tak jsem coural přes náměstí v neděli a na rohu stál Pepík Lunáčků a já říkám: 'Hele, Drábeček jde zvonit.' A on říká: 'Měli bychom se jít taky podívat, jak to tam šlape'. Pan Drábek, to byl takový obecní poslíček, který, ať to bylo cokoli, tak zařídil nebo donesl, a tak taky zvonil. Dřív zvonili dva chlapi, ale staří, kteří toho nechali, ale jak se jmenovali, už nevím. No a tak jsme se šli podívat nahoru a pan Drábek říká Pepíkovi: 'Šlápni si!' A on k tomu zvonu bez problémů šel a šlápnul, poněvadž on byl taky starší, dnes už je po smrti, a potom říká: 'Pojď si taky šlápnout' , no tak jsem si také šlápnul. Ale totiž, proč říkám šlápnul. Poněvadž tady se netahá provazem, ale tady se zvony šlapou, protože jsou zavěšeny srdcem vzhůru, a jakmile uvolníte tu pojistku, tu páku, tak oni okamžitě zvoní."

  • Full recordings
  • 1

    Kouřim, 20.02.2025

    (audio)
    duration: 44:53
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Válka vzala, láska znovu darovala

Miroslav Růžička na zvonici, Kouřim, 80.- 90. léta
Miroslav Růžička na zvonici, Kouřim, 80.- 90. léta
photo: archiv pamětníka

Miroslav Růžička se narodil 7. prosince 1935 v obci Krupá na Kolínsku do kovářské rodiny. Rodiče hospodařili na vlastním, měli tři hektary polí. Navzdory válce a nedostatku prožil hezké dětství, rád na něj vzpomíná. V květnu 1945 osvobodila Krupou Rudá armáda, vojáci klukům dovolili prolézat tanky. Radost z konce války však brzy vystřídaly nové starosti. Rodiče hospodařili dál na svém, dokud to jen šlo. Nakonec stejně museli do družstva. Miroslav Růžička se vyučil v ČKD v Praze. Po vojně se oženil a přestěhoval do Kouřimi. Tady se účastnil občanského protestu během okupace v srpnu 1968, když se vojáci s tanky snažili projíždět historickou městskou branou. Ještě před svatbou se stal Miroslav Růžička náhodným svědkem návratu zrekvírovaného zvonu, 1250 kg těžkého Štěpána, z pražských Manin na kouřimskou zvonici. Netrvalo dlouho a zvony si ho záhy po svatbě opět našly. Ze zvědavosti se zašel podívat nahoru na zvonici a už u zvonění zůstal. Dlouhou dobu zvonil sám. V roce 1982 se přidal syn Jan a jeho kamarád Miroslav Lacina. Začala se psát nová historie kouřimských zvoníků. Vyvrcholila v únoru 2025, kdy se do města s velkou slávou a dojetím vrátil po 83 letech dvakrát zrekvírovaný a do třetice znovu utavený zvon Apolena. Symbolicky poprvé se rozezněl na památku zemřelého papeže Františka v dubnu roku 2025. Miroslav Růžička byl při tom, když zvon odlévali i když se poprvé rozezněl. V roce 2025 žil Miroslav Růžička v Kouřimi.