Květoslav Mocek

* 1939

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Začaly traktory, tak se koně museli likvidovat. Koně byli zbyteční, tak se likvidovali. Vodil jsem je na jatka, někdy jsem brečel. Vedl jsem dostihového koně Františka Hulvy, kterého měl s Janem Hulvou – Kasiana, krásného šimla, který… Prvně to byly takové putovní závody. Jezdilo se za štangli salámu. To byly takové závody jen tak pro lidi. Ale tohle byl vynikající kůň – a já jsem ho měl odvést na jatka. Říkal jsem si: Ježíši Kriste, nechejte ho tady, toho koně. ‚Ne, všecko pryč! Lehké koně vůbec. Lehké koně zabít.‘ Tak se to vodilo na jatka. Tak jsem brečel, až potom, jak jsem ho vedl, našel jsem ředitele z Hlučína. Na jeho jméno si vzpomenu, ale bude to trvat. Balcar tam byl a ředitel… No tak tomu řediteli říkám: ‚Víte, pane řediteli, já tam mám takového koně.‘ On na to: ‚Kasiana já beru.‘ Tak mi dal jateční peníze, přinesl jsem je do družstva, družstvo to bralo, že je kůň pryč, zabitý. No a za chviličku se tento kůň objevil ve Velké pardubické. A kdyby z něj Adam nespadl na Taxisu, tak by možná tu Velkou pardubickou vyhrál.“

  • „Všechno zabavili a vystavili ve výkladní skříni obchodního domu Breda. Kýble se sádlem, s ostatními věcmi. Otec už chtěl začít stavět stáje pro dobytek. Už měl nakoupenou pálenku, když byla, tak ji koupil. Sádlo měl, protože lidé potřebovali… zkrátka samé takové věci, které lidé potřebovali. To všechno vystavili v Bredě a udělali z něj kulaka. Ale my jsme nebyli kulaci, měli jsme jen osm hektarů, a jak říkám, kdo uměl, uměl, kdo neuměl, neuměl. To platí dodnes.“ – „A co ještě bylo mezi těmi věcmi, které vám zabavili? Říkal jste sádlo…“ – „No všechno. Špek, hadry, staré hadry, kořalka, to tam všechno bylo vystavené v Bredě, vyfotografované. Jenom bohužel, že jsem já neměl o to zájem. To se mělo vyfotit a ukázat těm lazarům.“ – „Jak dlouho to tam bylo vystavené?“ – „No, dost dlouho. To tam bylo vystavené asi tři týdny nebo jak dlouho. A co se nestalo. Otce vzali od stroje: ‚Zastavte to, pojedete s námi na Janskou.‘ Otec slezl dolů, děvečky poslal domů, vypnul motor, a tak jak byl špinavý od prachu, šel k nim. – ‚Ne, ne. Vy se půjdete převléknout a umýt.‘ – ‚Já nikde nejdu, já pojedu tak, jak jsem.‘ Sedl do auta, odvezli ho na Janskou, tam ho zavřeli na dvanáct dní nebo kolik tam byl zavřený.“

  • „Otec mlátil obilí a přišli na kontrolu, co tu máme, protože jej chtěli mermomocí vyvézt ven, někde do Čech, aby se mohlo založit družstvo. Protože my jsme z družstva poprvé vystoupili, tak aby se zakládalo družstvo. Tak se družstvo zakládalo a oni nevěděli, jak na to. Fuchsiga vyvezli a řekli si: ‚Podíváme se ještě na toho Mocka. No jo, ale to nemůžeme. On má nájemné jenom na osm hektarů. On není kulak, tak to nemůžeme. Ale můžeme mu udělat prohlídku.‘ To bylo asi v roce 1947 nebo 1948. Bylo to v roce 1948, protože už stála stodola, se mi zdá. Otec mlátil a oni začali brát všechno. Já jako malý kluk jsem v té době jezdil za lidmi, co nám pomáhali, a přivážel jsem jejich obilí na mlácení nebo jsem jim s koňmi dělal podmítku. Zkrátka jsem jim oplácel jejich pomoc. Oni mi sem tam dali nějaké drobné do kapsy na přilepšenou. A ta komunistická hovada – to byli fašisté… co fašisté, byli ještě horší než fašisté. Vzali mi kalhoty, vytřepali je a kdejakou korunu mi vzali. Všechno pobrali.“

  • Full recordings
  • 1

    Otice, 16.04.2025

    (audio)
    duration: 02:03:04
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Otice, 22.04.2025

    (audio)
    duration: 01:57:05
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Komunisté mi vzali i drobné z kapes

Voják Květoslav Mocek, fotografie z roku 1961
Voják Květoslav Mocek, fotografie z roku 1961
photo: Archiv pamětníka

Květoslav Mocek se narodil Marii a Bohumilu Mockovým 28. července 1939 v Oticích u Opavy do zemědělské rodiny, která čelila po válce tvrdému nátlaku komunistického režimu. Jeho otec nejprve vstoupil do jednotného zemědělského družstva (JZD), zakrátko ale vystoupil a dál hospodařil soukromě. Za to byl vězněn, matka fyzicky napadena, majetek jim zabavili a rodina čelila perzekuci. Květoslav už ve čtrnácti letech pracoval jako povozník a pomáhal rodičům na statku. Před i po vojně, kterou sloužil u psovodů, se věnoval zemědělství a dál rozvíjel svoji vášeň pro koně. Koncem padesátých let je musel vodit na jatka, protože práci zvířat nahradila mechanizace. V roce 1967 spoluzaložil jezdecký oddíl v Oticích, který díky vlastnímu chovu a tvrdé práci získal respekt i mimo region. Jeho největším úspěchem bylo vítězství koně Simona ve Velké pardubické roku 1980. Přes mezinárodní návštěvy a slávu oddílu však čelil nezájmu vedení a po roce 1989 i rozpadu všeho, co spolu s dalšími vybudoval. Veřejně vyjadřoval zklamání z porevoluční privatizace. Květoslav Mocek v době natáčení, v roce 2025, žil v Oticích a stále se zajímal o dostihový sport.