Ing. Jaroslav Mašek

* 1928  †︎ 2024

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Řekli prosím osm měsíců nepodmíněně! To byl pro mě šok, samo sebou. Já jsem si myslel: To není možný! Já se odvolám. On (právník) přišel za mnou a povídá: ‚Nevodvolávejte se. Přijde amnestie a ta se bude týkat jenom právoplatně odsouzenejch, kdybyste se odvolal, tak už jako přejdete přes tu amnestii a taky by vám nemusela dopadnout dobře.‘ Tak jsem ho poslech a už jsem se neodvolal. No, já jsem se nemohl dočkat toho 5. května... nebo 9. května jsem se nemohl dočkat. Ráno honem do trafiky pro noviny, teď tam čtu, že vopravdu spadám do tý kategorie amnestovanejch, takže jsem ani nenastoupil. No ale... Rozsudek šel pochopitelně za mým zaměstnavatelem, že jo.“

  • „Pátého května vyzvali v rozhlase, že... skauti, aby se dostavili. A to byl ten dům nebo je to ten dům na rohu Rooseveltovy a Pražský. Pak tam byly boty a dneska nevím ani, co je tam za obchod. Tam byli teda činovníci z předválečné doby a tam si nás zapisovali. Bylo mi sedmnáct, takže prostě jsem si říkal: Musím jako skaut vypadat! A jeden náš spolužák – Váša Potužník – takže vod tuhletoho Váši jsem si vypůjčil skautskou lilii, ale cesta to nebyla jednoduchá, protože... šestýho v každém případě přijeli Američani, to byl velký dav na náměstí. A já jsem stál poblíž radnice a teď samo sebou okouzlenej tím ruchem, ty tanky a tohleto všechno. A všim jsem si, jak jeden ten u kulometů ve věži tanku, jak pořád ještě pozoruje okolí. A pak si to namířil, ten kulomet, na věž kostela. Skutečně, prostě se začala z té věže kostela ozývat střelba. No, tak to byl samo sebou velký úprk. Za chvíli už byli na náměstí jenom Američani. Já jsem se schoval do domu vedle radnice, po pravé straně. Tam jsem to přečkal, dokud ti Němci nebyli umlčení, v tej věži, a pak jsem se vydal pro tu lilii.“

  • „A když jsem byl v pátej třídě, tak nastal závažný zvrat v mém životě, protože Nýřany byly poslední město, které bylo obsazeno nacisty v roce 1938, 10. října. A stal jsem se obyvatelem Velkoněmecké říše. Asi týden, velice krátkou dobu, jsme ještě chodili do školy, pak, samo sebou, německá vrchnost rozhodla, že ve škole dál nemůžeme být, a tak jsme se přestěhovali do dívčí školy, tam jsme byli taky velice krátkou dobu, a pak už česká škola byla zavřena úplně. Takže v té době jsem zažil první dobrodružný krok, a sice – navlékl jsem se do pyžama, přes pyžamo jsem si vzal normální šaty, rozloučil se s maminkou a šel jsem ilegálně přes hranice z Nýřan do Tlučný, kde bydlela moje teta. A byl jsem tedy několik týdnů v Tlučné, kde jsem zase chodil dál do školy.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 28.12.2012

    (audio)
    duration: 01:30:09
    media recorded in project Skautské století
Full recordings are available only for logged users.

My jsme opravdu skautsky žili

Hadži
Hadži
photo: archiv pamětníka

Jaroslav Mašek, skautskou přezdívkou Hadži, se narodil 2. března 1928 v Nýřanech. Ty se po Mnichovu staly součástí obsazených Sudet. Studium osmiletého gymnázia nemohl dokončit, a šel se proto učit do fotoateliéru, kde zůstal až do konce války. Hned po druhé světové válce, v květnu 1945, založil v Plzni skautský oddíl Modrá řeka, později přejmenovaný na Bílá střela. Po absolvování průmyslové školy byl přijat v Praze na ČVUT, kterou úspěšně dokončil s titulem Ing. Po zákazu Junáka v roce 1953 založil v Praze ilegální skautský oddíl pod hlavičkou Dynama Praha. V roce 1960 byl opakovaně vyslýchán Státní bezpečností, obviněn z rozvracení republiky a odsouzen k osmi měsícům nepodmíněně. Díky amnestii, která v tomto roce proběhla, nemusel do vězení nastoupit, musel však odejít ze svého zaměstnání v plzeňském stavebním projektu. Jaroslav Mašek za svého života vystřídal řadu profesí: od zedníka přes zaměstnance fotoateliéru, projektanta, učitele na průmyslové škole po spolumajitele firmy zabývající se reklamou a městskými informačními systémy. V roce 1968 znovuobnovil plzeňský skautský oddíl, který fungoval až do dalšího zákazu Junáka v roce 1970. Po listopadu 1989 se kromě skautingu (středisko Jožky Knappa) věnoval i komunální politice, byl náměstkem plzeňského primátora a spolu se syny založil firmu Daruma zabývající se reklamou a městskými informačními systémy. Zemřel 31. listopadu roku 2024.