The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jaroslav Mašek (* 1928  †︎ 2024)

• narozen 2. března 1928 v Nýřanech

• studium osmiletého gymnázia nemohl dokončit

• vyučil se ve fotoateliéru

• 15. června 1945 založil v Plzni skautský oddíl Modrá řeka

• od roku 1945 studoval na průmyslové škole v Plzni

• roku 1950 nastoupil vysokoškolské studium na ČVUT v Praze

• roku 1953 založil oddíl pod hlavičkou turistického oddílu Dynamo Praha

• 1960 – vyšetřován Státní bezpečností

• 22. dubna 1960 odsouzen k osmi měsícům nepodmíněně za podvracení republiky a provozování ilegálního skautského hnutí

• později byl amnestován

• zaměstnán u Energoprojektu, v Obchodním projektu, Stavoprojektu Plzeň, učitel na stavební průmyslovce

• v letech 1968–1970 vedoucím skautského oddílu v Plzni

• po roce 1989 se angažoval v Občanském fóru

• působil jako náměstek plzeňského primátora

• po sametové revoluci znovuobnovil skautský oddíl v Plzni

• se svými syny založil firmu Daruma

• věnoval se také historii města Plzně a místopisu budov v Plzni

• zemřel 31. listopadu roku 2024

Jaroslav Mašek se narodil 2. března 1928 v Nýřanech. Svůj život zasvětil skautingu, a tak je mezi junáky a skauty známý více pod přezdívkou Hadži.

Pamětník chodil v Nýřanech do mateřské školy a potom do obecné školy. V páté třídě obecné školy nastal zásadní životní zvrat, kdy se ho poprvé dotkly události druhé světové války. Nýřany byly 10. října obsazené německými vojáky a Jaroslav Mašek se toho dne stal obyvatelem Velkoněmecké říše. Zhruba ještě asi týden mohl chodit do školy, než to okupanti v Sudetech zakázali. Poté krátce navštěvoval s ostatními spolužáky dívčí školu, ale i tu později zavřeli úplně.

„V té době jsem zažil první dobrodružný krok. A sice navlékl jsem se do pyžama, přes pyžamo jsem si vzal normální šaty, rozloučil jsem se s maminkou a šel jsem ilegálně přes hranice z Nýřan do Tlučný, kde bydlela moje teta. Byl jsem tedy několik týdnů v Tlučné, kde jsem zase chodil normálně do školy. Během měsíce se matce podařilo najít byt v Plzni, takže na Mikuláše 5. prosince jsme se nastěhovali do Plzně.“

Po páté třídě nastoupil Jaroslav Mašek osmileté studium do Masarykova reálného gymnázia v Plzni. Bohužel i zde narážel na problémy. Domovsky náležel stále do Nýřan, byl příslušníkem Velkoněmecké říše, a proto nemohl chodit do české školy. Zkoušel se vymlouvat na to, že neumí německy tak, aby mohl studovat v němčině, přesto musel na konci školního roku v kvartě české gymnázium opustit. Šel tedy do učení do fotografické firmy Langhans. Ve fotografickém ateliéru pracoval až do 5. května 1945, kdy k nim někdo donesl zprávu, že je v Plzni revoluce, odešel z něj a už se vícekrát nevrátil.

Jaroslav Mašek se už za války scházel s několika svými spolužáky ze školy. Založili spolek Klub pirátů, inspirovaný Rychlými šípy a československým časopisem Mladý hlasatel. Jejich největšími vzory byli knižní hrdinové Dva divoši a Rolf zálesák. Psali si deníky a kreslili stopy. S Klubem pirátů došli společně až do května roku 1945. Ještě v neděli před 5. květnem prozíravě nakoupili bílý, červený a modrý papír a z toho společně lepili československé vlaječky – stihli to přesně. Pamětník, i když nebyl členem skautského hnutí, se tak dávno cítil. Dne 5. května se proto dostavil na výzvu plzeňského rozhlasu na roh Pražské a Rooseveltovy ulice, kde si jej zapsali jako skauta. Aby vypadal jako opravdový skaut, musel si vypůjčit od kamaráda skautskou lilii. Cesta pro ni však nebyla vůbec jednoduchá, protože v Plzni stále docházelo k ojedinělým přestřelkám mezi americkou armádou a německými vojáky. Pamětník se několikrát dostal do palby a musel se ukrývat v okolních domech.

Obnovený Junák získal své sídlo v domě na Klatovské č. p. 90, kde během okupace sídlila organizace Hitlerjugend.

„A měli jsme tam služby, hlídali jsme to tam, byli jsme ozbrojení puškami s ostrými náboji a pózovali jsme tam před domem.“

Skautské hnutí Jaroslavu Maškovi učarovalo, a tak několik týdnů po osvobození Plzně už visel na sloupech letáček, ve kterém pamětník hledal nové zájemce pro svůj skautský chlapecký oddíl. Velmi brzy získal třicet mladých zájemců a bývalí členové Klubu pirátů se začali dětem věnovat. Skautské vzdělání si doplnil během prvních poválečných prázdnin. Zúčastnil se lesní školy v Příchovicích, kde složil skautský slib, absolvoval vůdcovskou školu a načerpal informace o tom, jak vlastně skauting provozovat. Skautský oddíl Řeka nejprve sídlil na Borech, potom si koupili dřevěný domek na Klatovské třídě, který rozebrali a přemístili. Ovšem natrvalo se usídlili až ve střediskové klubovně Střela na Mikulášském náměstí, a tak se Řeka stala Bílou střelou s číslem 55.

„Dvakrát až třikrát do měsíce se chodilo v neděli na výlety. Když se nejelo na výlet, tvořili jsme volejbalové hřiště z popelové skládky (u papírenské lávky). Nebo jsme na člunu plavili Radbuzu. Tehdy se skautingem hodně žilo. Vazby mezi námi byly silné, vedoucím z našeho oddílu bylo kolem dvaceti let, a tak bylo fungování oddílu příjemné.“

S dětmi pamětník trávil prázdniny, chodil s nimi na výlety, to vše až do roku 1950, kdy přišel zákaz Junáka. Oddíl byl rozpuštěn a musel opustit klubovnu se vším vybavením. Jejich klubovna brzy lehla popelem, stejně jako řada dalších skautských kluboven, které zapálil neznámý žhář. Kamarádství však přetrvalo a Jaroslav Mašek se v následujících letech až do roku 1968 dál scházel s některými přáteli z oddílu.

Hned po skončení války se rozhodl pokračovat v násilně přerušeném studiu. Vrátit se na gymnázium už si však netroufal, přece jen za dva roky toho hodně zapomněl a obavy měl zejména z latiny. Vybral si proto průmyslovou školu. První rok se na ni pro příliš velký zájem nedostal, a proto, aby získal požadovanou praxi, se šel na rok učit zedníkem. Další rok už byl přijat. I když měl na průmyslovce lepší známky než na gymnáziu, po maturitě se mu do vysokoškolského studia příliš nechtělo, ale nakonec odjel do Prahy na pražské ČVUT, které zakončil jako inženýr. Po vysokoškolských studiích Jaroslav Mašek zůstal v Praze, byl zaměstnán v podniku Energoprojekt, ale stále se mu stýskalo po skautingu, a tak založil oddíl inspirovaný skautskými zásadami. Brzy se zaplnil dětmi spolupracovníků. Oddíl fungoval oficiálně pod hlavičkou Dynama Praha, které potřebovalo mít pod sebou nějaký turistický odbor, a tak jeho iniciativu uvítalo s nadšením. Později oddíl předal novému vedoucímu a odstěhoval se zpátky do Plzně, kde mu nabízeli lepší finanční podmínky a hlavně nemusel do zaměstnání tak dlouho dojíždět.

V roce 1960 si vzala pamětníka do hledáčku Státní bezpečnost. Zvali ho na výslechy a nejprve tvrdili, že je to kvůli podání svědecké výpovědi. Později si však vyslechl obvinění z rozvracení republiky a provozování nelegálního skautingu. Obviňovali ho z toho, že členové pražského oddílu nosili pionýrský šátek v kapse nebo že schvaloval maďarskou kontrarevoluci. Obvinění na něj pod nátlakem vznesl nynější vedoucí jeho pražského oddílu. Dne 22. dubna 1960 byl odsouzen k trestu osm měsíců nepodmíněně. Jaroslav Mašek se naštěstí na radu známého advokáta neodvolal a jeho trest byl brzy poté zahrnut do velké amnestie, takže nakonec do vězení nastoupit nemusel.

Do vězení sice nenastoupil, ale škraloup politicky nespolehlivého měl za následek ztrátu zaměstnání. Novou práci našel pamětník jako projektant na stavbě sídlišť. Zde působil až do roku 1970, kdy neprošel prověrkami i proto, že se nevybíravě vyjadřoval o invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Jaroslav Mašek tedy znovu změnil zaměstnavatele a tentokrát začal působit v Obchodním projektu, kde vydržel rok, a pak přešel do Městského stavebního podniku.

Během politického uvolnění na jaře roku 1968 založil v Plzni další skautský oddíl, vyvěsil letáček na konečné tramvaje č. 1 a brzy se mohl scházet s dětmi v Osvětové besedě. Díky své profesi projektanta vybudoval novou klubovnu, získal stavební povolení, začali kopat a připravovat základy. Ale opět přišlo rozpuštění Junáka; klubovnu sice mohli dostavět, zkolaudovat, ale po roce 1970 oddíl Bílá střela opět zanikl.

Ani v Městském stavebním podniku pamětník nezůstal až do důchodu a odešel učit na střední průmyslovou školu.

„Dostal jsem osnovy, sedl jsem si ke knížce, k psacímu stroji a podle těch osnov jsem začal psát. První hodina, druhá hodina, prostě co mám za hodinu probrat.“

V listopadu 1989, ihned po pádu komunistického režimu, Jaroslav Mašek znovu obnovil skautský oddíl Bílá střela, působil v něm rok a poté předal vedení svému mladšímu nástupci. V novém režimu se pamětník nevěnoval jenom milovanému skautingu, ale angažoval se také v politice. Působil dva roky jako náměstek plzeňského primátora.

„Ve správný okamžik jsem byl na správném místě. Nebyl jsem vázaný, končil jsem se zaměstnáním, byl jsem volný, nemusel jsem nikde dávat výpověď a nebyl jsem tak starý. Takže jsem byl asi jediný, kdo byl po ruce. Tak jsem si na pár minut sedl na místo poslance, protože pak jsem byl zvolený na místo náměstka primátora. Ještě rok devadesát jsem dosloužil na radnici a pak už byl čas se věnovat spíš koníčkům.“

Se svými syny založil společnost Daruma, která se zabývá reklamou, její výrobou a prezentací, městskými informačními systémy. Ve volném čase se věnoval i historii a uspořádal místopis všech budov v Plzni, od husitských válek až po současnost. Absolvoval postgraduální studium historie architektury a umění s diplomovou prací Fortifikace města Plzně.

Jaroslav Mašek se s nucenými přestávkami věnoval více než sedmdesát let výchově mládeže, skautský oddíl, který v červnu 1945 založil, funguje dodnes. Jeho celoživotní práce byla oceněna v roce 2015, kdy obdržel na plzeňské radnici od primátora města Plzně Historickou pečeť města Plzně. Je držitelem mnoha skautských vyznamenání, mezi něž patří například Junácký kříž Za vlast 1939–1945, který získal za svůj podíl na obnově města poničeného válkou v květnu 1945, ocenění bronzová a stříbrná medaile Syrinx a řada dalších.

 

Pozn. redakce:

Jméno Jaroslava Maška narozeného dne 2. března.1928 je uvedeno v evidenci TS-1012994 MV. Příslušná informace pochází z archivních zdrojů, především pak z Archivu bezpečnostních složek, které jsou v souladu s českou legislativou dostupné každému badateli. S takto zjištěnými informacemi jsme však během vedení rozhovoru pamětníka nekonfrontovali. Důvodem byla skutečnost, že pamětník již nežije, nebo z jiného důvodu vyplývajícího ze specifických okolností natáčení.

Jsme si vědomi, že archiválie z provenience bezpečnostních složek totalitního režimu jsou specifickým historickým pramenem, který vyžaduje citlivou interpretaci a vypovídací hodnota takovýchto pramenů o míře spolupráce dotyčné osoby s represivními složkami je velmi omezená. V některých případech se pak příslušné archiválie nedochovaly. Dále je třeba vzít v potaz, že kontakt s bezpečnostními složkami nemusel mít vždy podobu vědomé spolupráce.

S ohledem na co možná největší pravdivost a snahu postihnout různé typy historických pramenů zde přesto zmíněnou informaci získanou naším archivním bádáním uvádíme.