Ve čtyřech letech do nuceného nasazení
Download image
Alexandra Leskovjanová se narodila 22. června 1941 v Dubnu na Volyni. Jejími rodiči byli Dimitrij Timoščuk a Anna, rozená Havlíčková. Otec padl ve válce a matku i s malou Alexandrou a jejími prarodiči a tetou odvezli do německé braniborské oblasti na nucené práce. Anna musela na dráze vytrhávat pražce, babička se starala o válečné sirotky v domě, kam umístili také Alexandru. Díky tomu, že se její matka časem dostala jako hospodyně a ošetřovatelka do německé rodiny, kde si ji pro její pracovitost a slušnost oblíbili, mohla na konci války i s Alexandrou odjet zpět na Volyň – jeli vlakem s opilými sovětskými vojáky, kteří se vraceli domů. V roce 1946 Anna Timoščuková zemřela, pamětnice měla tehdy pět let a ujala se jí teta Libuše Novotná se svým mužem Emilem. Společně pak v roce 1947 odjeli v rámci repatriace do tehdejšího Československa, kde ve Skorošicích na Jesenicku koupili větší hospodářství po vysídlených sudetských Němcích. Tři roky na to museli své pozemky a hospodářská zvířata odevzdat místnímu jednotnému zemědělskému družstvu. Alexandra toužila po studiu na zdravotní škole, místo toho ji, kvůli špatnému kádrovému profilu, jako patnáctiletou poslali pást krávy. Díky zastání jejího poručníka, který pro ni vyřizoval právní záležitosti, mohla Alexandra nakonec vystudovat zemědělský obor a potom ještě dokončit výuční list jako kuchařka. V devatenácti letech nastoupila do kuchyně ve škole v Bernarticích, kde také potkala svého nastávajícího manžela Ladislava Leskovjana. Rodina si uchovala křesťanskou víru i její praktikování po celou dobu trvání komunistického režimu v Československu. V době natáčení rozhovoru žila Alexandra Leskovjanová v Domově pro seniory v Javorníku.
