Jiří Kocman

* 1935

  • „To byla taky taková nádherná věc, že dánská královna Margaret poslala do hřebčína Kladruby nad Labem svého vrchního štolbu, aby vybral koně pro dánský dvůr. My jsme mu nabídli deset tříletých kladrubských hřebců a on si šest vybral a kluci je obsedli, aby byli schopní chodit pod sedlem. Já jsem je začal zapřahat s partou chlapců, až byli schopni chodit v páru, ve čtyřech až šesti. Pak si pro ně přijel štolba a ředitel mě s nimi pozval do Dánska do Kodaně, kde jsem s nimi byl měsíc u dvora. Trénovali jsme je a sedlali pod střechou. Chodili do zápřeže. Nakonec jsem je předal královně, vrchnímu podkonímu. A odjel jsem domů. Nádherný měsíc jsem si tam užil. Takové strašně moc velké kamarádství, protože každý ten víkend, abych tam nebyl sám, vždycky jeden zaměstnanec mě bral s sebou do rodiny. Vozili mě po kanálech a ukazovali všechno, prostě nádherné. Nádherný čas jsem tam strávil a bydlel jsem královské gardě v kasárnách. Moc pěkné to bylo.“

  • „Největšího úspěchu si cením, že jsem byl pozván anglickou královnou do Windsoru na závody čtyřspřeží. A to je jenom na pozvání. Měl jsem to štěstí, že jsem se v celkové soutěži umístil těsně na druhém místě. A princ Philip byl čtvrtý, až za mnou, a podle tohoto úspěchu jsem pak byl pozván královnou do Windsorského zámku, do modrého salonku na večeři s anglickou královnou, kde nebyl ani princ Philip. Osm nás tam bylo, osm lidí u kulatého stolu, takový krásný zážitek. Jak vídáme v těch starých filmech.“

  • „Ale měl jsem velké štěstí, že v tu dobu v 50. letech tam jezdil hrabě Radslav Kinský z Chlumce nad Cidlinou s koňmi, přemluvil mě a domluvili jsme se, jestli bych nešel pracovat k němu do Chlumce na zámek k jeho dostihovým koním. Ale to už bylo po roce 1948 a panu hraběti Kinskému pravděpodobně nebo určitě znárodnili veškerý majetek, tedy i ty koně. Takže ty koně on obhospodařoval už v zaměstnaneckém poměru. On tam dělal vlastně vedoucího pobočky, protože tenkrát ten Chlumec patřil pod Slatiňany. Já si pamatuji, to byl Státní pokusný ústav Slatiňany, dostihové oddělení, Chlumec nad Cidlinou. To byl takový plechový kulatý znak a všechno toto rčení tam bylo napsané a on, Radslav Kinský, tam dělal správce. On byl úžasně statečný člověk velice dobré povahy. Sám osobně velice pracovitý a já jsem si s ním rozuměl jako s kamarádem. On mně vlastně nabízel to kamarádství, protože jsme oba milovali koně, a tak jak jsme se v tomto odvětví spolu sešli v dobrém, v takovém přátelském stavu. Já si myslím, že on to nedával až tak úplně na sobě znát, to vyvlastnění, ale určitě v hloubi srdce ho to strašně mrzelo. Protože ten jeho majetek, to Chlumecko bylo nádherné a ten zámek taky. A to okolí, a hlavně ta obora za Chlumcem, kterou taky vlastnil. Byl tam zámeček, to bylo překrásné prostředí. Tak určitě ho to taky mrzelo, jako každého člověka.“

  • „Naproti těm stájím, jak byla ta Kočovka, byly čtyři takové kůlny. Dalo by se říct jako kočárovny, tak jsme tomu říkali. Kde bylo několik kočárů, které patřily Strahovskému klášteru, a byly tam kočáry na různé způsoby. Opat si nechal zapřáhnout a cestoval po svých majetcích, protože jak je známo, strahovští premonstráti vlastnili několik velkých hospodářských statků a zemědělskou půdu. Je to pravda, naskytlo se několik chytráků, kteří se k těmto nádherným kočárům dostali a rozprodávali to za hranice, a některé kočáry přišly úplně nazbyt.“

  • Full recordings
  • 1

    Studium Post Bellum Pardubice, 24.09.2021

    (audio)
    duration: 58:17
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Vozataj z Koles se učil u Kinských a večeřel s anglickou královnou

Jiří Kocman v jezdecké uniformě
Jiří Kocman v jezdecké uniformě
photo: Archív pamětníka

Jiří Kocman se narodil 14. října 1935 v Praze na Hradčanech. Vyrůstal ve Strahovském klášteře. Jeho otec jezdil s koňmi a vozil představeného kláštera stejně jako jeho dědeček. Měl už od dětství rád koně a jako školák vodil a ošetřoval koně v jízdárně za Černínským palácem. Nastoupil do učiliště v Chuchli a začal se připravovat na jezdce z povolání. Tam se seznámil s hrabětem Radslavem Kinským. Pracoval u jeho dostihových koní v Chlumci nad Cidlinou. Tito koně už v té době hraběti Kinskému nepatřili, ale hrabě jako špičkový odborník zůstal u svých koní jako správce. Jiří Kocman začínal jako dostihový jezdec překážkové stáje v Kolesách, která spadala pod kladrubský hřebčín. Startoval dvakrát na Velké pardubické. Následně pak přešel od dostihového jezdectví k jízdě se spřežením s kočárovými koňmi. V tomto oboru pak dosáhl skvělých sportovních úspěchů na domácích soutěžích i v zahraničí. V roce 1975 byl pozván na prestižní The Royal Windsor Horse Show na královský hrad Windsor v Anglii, kde obsadil druhé místo. V té době také obdržel zlatý odznak Mezinárodní jezdecko-vozatajské federace. Po skončení sportovní kariéry trénoval své následníky. Je ženatý a má dva syny, kteří se také věnují práci kolem koní a jezdeckých kočárů. Jeho vnuk se věnuje profesionálně překážkovému jezdectví. V roce 2021 žil v Kolesách u Kladrub.