Josef Jelínek

* 1933

  • „To když jsem dělal na parkovišti, tak tam se sjížděli západní Němci s východníma. Tam se sešli třeba dva bratři. Oba dva dělali na soustruhu. Ten jeden dělal v západním Německu a měl 1200 západních marek a ten měl 1200 zase východních marek. Jenže východní marka a západní, že jo? Tak oni tady vždycky se sešli a většinou ten ze Západu všechno platil. A tady bylo hodně rodin, co se takhle scházely. Anebo já jsem měl kolikrát taky známý šoféry, který jezdili těma autobusama, tak jsem si mohl vyměnit jakýkoliv množství [korun za marky]. A i východní Němci taky vekslovali [měnili si načerno marky], jenže ty chudáci dostali dvě koruny, dvě padesát za jednu marku.“

  • „Všechno na lístky, začali dělat lístky, že jo. Byly lístky na potraviny, šatenky byly, na všechno lístky. No a teď, my jsme de facto snědli chleba, co jsme měli na lístky, tak to jsme snědli během čtrnácti dnů a čtrnáct dnů jsme neměli co. Tak jsme se museli starat. Tak máma de facto hodně pletla, tak začala plést lidem svetry, rukavice, čepice a takový věci. Tak oni vždycky přinesli nějaký starý svetry nebo klubko nějaký a ona z toho pletla a zase jsme měli na živobytí. Protože bylo to špatný s těma penězma, neměli jsme co jíst, my jsme měli furt hlad.“

  • „To tam byly akorát doma moje dvě ségry, bráška nebyl, ten byl někde venku, a máma a já. Sestře bylo osm, mně šest a Aničce byly čtyři. Tak jsme tam řvali pod stolem a padaly tam kameny a kousky cihly a já nevím, co všechno. A tam řvali: ‚Sviniari český, táhněte domů!‘ a já nevím, co ještě. No ale nadávali. A táta, když přišel potom z práce, tak viděl, co se tam dělo, to bylo hrozný... Tak sehnal hned, tam byli ty, co s ním pracovali, tak to dali dohromady nějak a de facto mu vyplatili peníze, co měl jako dostat. To nám potom řekl, že peníze mu dali, takže potom vybrali ty peníze jeho, co měl dostat. Tak se složili a dali je a sehnali nějakýho vozku. Tak naložili nábytek, co jsme měli pár kousků, nic celkem, hlavně hadry a tak, na vůz, koně obalili... kopyta obalili hadrama, pytlovinou nebo co, aby to neklapalo, aby náhodou někde to… A ujížděli jsme de facto do Čech.“

  • Full recordings
  • 1

    Karlovy Vary, 06.12.2024

    (audio)
    duration: 06:03:54
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Karlovy Vary byly největší směnárna na světě, neznal jsem číšníka, který neveksloval

Josef Jelínek jako muzikant, 1975
Josef Jelínek jako muzikant, 1975
photo: Archiv pamětníka

Jiří Jelínek se narodil 28. července 1933 v Rosicích u Brna. Z Brna pocházel jeho tatínek František Josef, maminka Marie Magdalena se narodila v Belgii. Josef Jelínek měl ještě starší sourozence z prvního manželství matky s Němcem. Oba rodiče uměli několik jazyků, otec cestoval jako horník za prací po Evropě. Z Brna odjela rodina do Bratislavy-Petržalky, kde otec našel práci v dolech. Odtud kvůli nenávisti vůči Čechům uprchli za dramatických okolností v roce 1939. Usadili se v Židlochovicích u Brna, ale tatínek i nejstarší sestra museli v roce 1940 nastoupit na nucené práce do Německa. Bratr narukoval k wehrmachtu a padl ve válce. Maminka se starala o děti sama, rodina trpěla nouzí. Na jaře 1945 ze strachu před sovětskou armádou uprchla do Rakouska. Rodina se sešla až po skončení války, její členové zamířili na západ Čech a usadili se v Karlových Varech. Polovina domu, ve kterém tam bydleli, se zřítila, ale nikomu se naštěstí nic nestalo. Otec pracoval v jáchymovských dolech, kde viděl kruté zacházení s politickými vězni. Josef Jelínek se po skončení základní školní docházky vyučil sladovníkem a do roku 1952 pracoval v karlovarském pivovaru. Chtěl odjet za prací do Prahy, ale podmínkou propustky z kraje byla praxe v průmyslu, strávil tedy rok v dolech jako pomocná síla. Propustku nakonec nedostal, a se dvěma kamarády se proto rozhodli přejít ilegálně hranice u Kraslic. Na východoněmeckém území je však zadrželi a předali československým úřadům. Proces proběhl na podzim 1953, avšak díky amnestii prezidenta Zápotockého byli po půlroční vazbě propuštěni. Josef Jelínek našel práci v Technických službách, pak v podniku Realistic a v Okresním stavebním podniku. Tam působil do roku 1979, kdy odešel do invalidního důchodu. Oženil se a s manželkou vychovali dva syny, Petra a Josefa. Jeho celoživotní zálibou byla hudba, více než třicet let hrál s kapelami v Karlových Varech a okolí. Poznal důkladně atmosféru lázeňského města, kam se západní Němci jezdili bavit i setkávat s příbuznými z východního Německa, kde se točily marky i tuzexové bony v rukách veksláků. V roce 1984 a 1985 oba jeho synové emigrovali přes Jugoslávii a odešli do Austrálie. Josef Jelínek je tam navštívil roku 1989, a listopadové události a změnu režimu tak sledoval v televizi. Oba synové se nakonec vrátili a začali podnikat v České republice. V roce 2025 žil Josef Jelínek v Karlových Varech.