Jaroslav Janešík

„Já jsem tam [v MAPE Mydlovary] samo sebou znal lidi z celého spektra pracovních povinností, které tam byly. Pokud bych se měl vyjádřit, tak bych osobně řekl, že kdyby se udělala statistika, která by vzala v potaz jednotlivá pracoviště, tak by dle mého názoru s vysokou pravděpodobností existovalo pracoviště, mám na mysli sušárnu, kde by výskyt rakoviny nebo věk úmrtí byl výrazně mimo průměr – ať už v republice obecně, nebo u pracovníků na Mape Mydlovary. Myslím si, že lidi, kteří pracovali na sušárně, tam by se dalo asi vysledovat, že jejich úmrtí, věk úmrtí, že byl statisticky výrazně nižší.“

„Tam [v MAPE Mydlovary] to bylo jednoduché. Veškerý uran, který se vyprodukoval, se odvezl do Ruska. Jiná varianta nebyla. To se vědělo. Přestože nad vstupní branou, kterou člověk do MAPE přicházel, bylo napsáno ‚Náš uran slouží míru‘, tak veškerý uran, který se vyprodukoval, odvezli do tehdejšího Sovětského svazu.“

„Celá fabrika jako taková měla v rámci své struktury ZO – zvláštní oddělení. Zvláštní oddělení mělo na starosti, aby všichni pracovníci, kteří v rámci MAPE Mydlovary pracovali, aby prošli předepsaným požadovaným stupněm kontroly. Podle toho, s jakými informacemi jste se v rámci svého působení setkal nebo setkával, tak jste měl buď jenom stupeň tajný, nebo stupeň přísně tajný, eventuálně přísně tajný zvláštního významu. Já jsem tam pracoval v chemické laboratoři jako vedoucí a tam jsem byl zařazený do kategorie PT. To znamená, že jsem přicházel do styku s informacemi, které byly svým charakterem zařazeny jako přísně tajné. To znamená, že jsem třeba věděl, kolik uranu se vyrobí, jaká koncentrace byla ve výsledném produktu, jaké rudy se zpracovávají, o jaké koncentraci.“