Vojtěch Holub

„A na podzim potom už jsme pomalu končili, protože začalo to období pronásledování. Soudruzi si uvědomili, že ty oddíly TOM, že je na tom něco podezřelého, a začali... Zřejmě dostali nějaký befel shora a začali vyšetřovat jednoho po druhém. Ty skautské oddíly, které byly v Plzni, ať už Bílá střela, jednotlivé oddíly, střely anebo jiné... My jsme měli ale to štěstí, že nás vzali až naposled. Na podzim nebo na přelomu roku 1955 a 1956 začalo vyšetřování. První tam chodil, ten tam byl pečený vařený – to byl nějaký Ivan Sediníkov. Jeho maminka byla Němka a celá padesátá léta měla zažádáno o vystěhování oficiální, pořád jí zakazovali, nakonec jí to povolili, no a ona se odstěhovala. Po několika letech tam Ivan za ní jednou jel, když se oženil, jednou tam jel se ženou, a oni je nechali dojet do Chebu a tam je vytáhli, obvinili, že chtěli utéct, což asi byla pravda, a zavřeli je. Ji teda ne, protože byla v jiném stavu, ale Ivan dostal, myslím, že podmínečný trest za ten pokus o opuštění republiky. Představte si pokus o opuštění republiky, to si snad ani neumíte představit dneska, tak za pokus o opuštění republiky dostal podmínečný trest. Prokurátor se odvolal, takže dostal třináct měsíců natvrdo.“

„Tenkrát vznikaly takové kluby, říkalo se tomu Foglarovy kluby, dětské, byly jich stovky, tisíce. No tak na to jsme si taky samozřejmě hráli, ty kluby vznikaly, zanikaly, všelijak se to proplétalo. Nakonec jsme zůstali u toho, že jsme měli klub Modrý kondor, no a několik kluků z toho klubu bylo taky členy skautské organizace Bílá střela, byli na táboře ve Svojšíně. To bylo zase taky popsané v té literatuře. No a v podstatě to trvalo – tahleta krásná doba dětská, bezstarostná – někde do roku 1950, kdy najednou organizace český Junák, která patřila do světové organizace Skaut, byla zrušena a zakázána. A v tom okamžiku jsme měli ten klub a pokračovali jsme jakoby dál, ale už to nebylo oficiálně, ale neoficiálně, že jsme byli vlastně taková družina, už jsme byli družina Kondorů. Zoficiálnilo se to naštěstí tím, že tenkrát existovala taková úniková cesta, říkalo se tomu Turistické oddíly mládeže, TOM to mělo zkratku, a do těchhle Turistických oddílů mládeže se uchýlilo spoustu vedoucích, ale i bývalých skautíků a skautek, a vlastně vytvořili oficiálně pod hlavičkou nějakého oddílu sportovního Turistický oddíl mládeže. My jsme jeden takový oddíl taky založili.“