The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vojtěch Holub (* 1937)

• narozen 6. března roku 1937 v pohraničí na Plzeňsku

• druhou světovou válku prožil v Plzni

• v osmi letech se zapojil do znovuobnoveného Junáka

• po jeho zákazu fungovali pod hlavičkou Turistického oddílu mládeže (TOM)

• na podzim v roce 1955 vyslýchán Státní bezpečností

• ke skautingu se znovu vrátil při druhé obnově Junáka v roce 1968

• absolvoval Fakultu elektrotechnickou v Plzni

• po sametové revoluci se dál angažoval ve skautském oddílu

• v roce 2024 žil v Plzni

Jako malý chlapec, který vyrůstal v dobách druhé světové války, se nemohl dočkat osvobození. S kamarády se těšili, že se budou moct ve svobodném Československu znovu zapojit do činnosti Junáka a skautu. Přání se mu sice splnilo, ale dlouhého trvání to nemělo. Brzy udělali komunisté se zmíněnými spolky krátký proces a jejich činnost byla na dlouhá léta oficiálně ukončena. Vojtěch Holub však využíval každé příležitosti, aby se mohl dál věnovat tomu, co ho naplňovalo.

Těšili jsme se, že se po válce zapojíme do vlasteneckých organizací

Vojtěch Holub se narodil 6. března roku 1937 na Plzeňsku. Ačkoliv přišel na svět v Sudetech, měl čistě český původ. Jeho otec pracoval jako poštmistr ve Stráži u Tachova, odkud ho přemístili do Bělé nad Radbuzou. Obsazení pohraničí je však přinutilo jejich domov opustit. Druhou světovou válku tak rodina prožívala v Plzni. Jako malý chlapec válku příliš nevnímal. Se svými kamarády se však nemohl dočkat, až se budou moci začít věnovat skautingu a Sokolu. Ačkoliv si nemohli tato uskupení sami pamatovat, vyprávěli jim o nich nejspíš rodiče a starší přátelé.

Brzy po osvobození si s kamarády našli zálibu ve foglarovkách a toužili po stejných dobrodružstvích. „Tenkrát vznikaly Foglarovy kluby, byly jich stovky, tisíce. Ty kluby vznikaly, zanikaly, všelijak se to proplétalo. Nakonec jsme zůstali u toho, že jsme měli klub Modrý kondor, no a několik kluků z toho klubu bylo taky členy skautské organizace Bílá střela,“ vypráví pamětník. Tehdy se zapojil do znovuobnoveného Junáka. Krásné dětské období netrvalo dlouho, změna nastala v roce 1948. Komunistické úřady začlenily Junáka do Svazu československé mládeže a roku 1950 ho rozpustily úplně. Řada činovníků se pak stala obětí politických procesů. „V tom okamžiku jsme pokračovali jakoby dál, ale už to nebylo oficiálně. Byli jsme družina Kondorů. Zoficiálnilo se to naštěstí tím, že tenkrát existovala taková úniková cesta, říkalo se tomu Turistické oddíly mládeže, TOM to mělo zkratku, a do těchhle Turistických oddílů mládeže se uchýlilo spoustu vedoucích, ale i bývalých skautíků a skautek. My jsme jeden takový oddíl taky založili,“ vysvětluje. 

Když jsem uviděl skauty v plné zbroji, nevěřil jsem tomu

Vojtěch Holub vzpomíná, že jejich činnost však byla “konspirativní” a nikdy o sobě nemluvili jako o skautech. V letech 1954 a 1955 uspořádali tábory. Na podzim roku 1955 zažil Vojtěch Holub a jeho přátelé výslechy Státní bezpečnosti (StB). „Soudruzi si uvědomili, že ty oddíly TOM, že je na tom něco podezřelého, a začali... Zřejmě dostali nějaký befel shora vyšetřovat jednoho po druhém,“ říká. I pro něj si brzy přišli. „Ptali se nás na takové blbosti jako třeba: ,Co řekl František Novotný u ohně v roce 1952? Co tam prohlásil?´ ‘Nevím, nepamatuju si.’ ,Prohlásil, že prezident Antonín Novotný je ušatý torpédo?´ Nakonec po dvouhodinovém boji, nebo možná ještě déle, jsem jim i sám podepsal, že jsem byl členem ilegální organizace Bílá střela, protože jejich argumentace byla neprůstřelná. ,Bylo vás víc než dva? Bylo. Tak to byla organizace.´“ Naštěstí on i jeho přátelé zůstali bez postihu.

Ke skautingu se Vojtěch Holub znovu vrátil při druhé obnově Junáka v roce 1968. Tehdy odjel do Prahy a nemohl uvěřit vlastním očím, když na nádraží potkal obrovské skupiny skautů v krojích. Stihli uspořádat tři tábory a pak přišel znovu útlum. Rozmach skautské činnosti skončil v roce 1970. Tehdy ještě s oddílem stihli vybudovat klubovnu, o kterou však se zákazem činnosti přišli a v dalších letech sloužila jiným účelům. Do vlastnictví se jim vrátila až po roce 1989. Ještě předtím vznikl takzvaný rodinný skauting, kdy se několik rodin spojilo a pořádaly různé aktivity. Poslední rok komunismu se tedy bývalí skauti mohli angažovat alespoň takto.

Vojtěch Holub absolvoval Fakultu elektrotechnickou v Plzni. Oženil se a roku 1968 se mu narodila dcera. Pracoval ve výpočtovém středisku na své alma mater, poté odešel pracovat do plzeňské Škodovky. V roce 1994 se vrátil na univerzitu a asi 15 let učil informatiku, programování, databázi a zpracování dat na strojní fakultě. Byl také jedním ze zakladatelů výpočetní techniky na zdejší univerzitě. Dál se angažoval v oldskautském oddílu Bílá střela. V roce 2024 žil v Plzni.