Helena Glancová

* 1938

  • „Čuch plesnivých kostek hrachové polévky, to si pamatuju čichově, zato na celý život. Já když někde cítím takovou zatuchlinu, tak mám okamžitě Terezín. Shnilé brambory a zatuchlé kostky hrachové polévky, to je pro mě čichově Terezín.“

  • „Já jsem se svým desetiletým synem šla na Dušičky na Olšany a všichni jsme věděli, kde je ten hrob, který se odkazuje k Palachovu jménu, ačkoliv tam byla nějaká Marie Jedličková. Většina lidí věděla, kde to je, a také tam byly vždycky desítky hořících svíček. Bylo to paradoxní tím, že tam byla Marie Jedličková. Já jsem se tam s tím desetiletým Tomášem zastavila a on dělal to, co děti dělají, zhasnuté svíčky zapaloval od jiných, které ještě hořely. On ani možná přesně nevěděl, kde že to stojíme. Přišel tam tajnej a nejdřív říkal: ‚Pojď sem, pojď sem…‘ A tahal ho někam. A já na něj: ‚Co mu chcete?‘ – ‚On k vám patří?‘ A já že ano, to je můj syn. ‚Tak se mi legitimujte.‘ V té době bylo sčítání lidu. Já jsem mu řekla, že jsem zrovna vyplňovala sčítací archy a nechala jsem si občanku na stole. ‚No, tak pojďte se mnou.‘ Odvezli nás na nejbližší služebnu, sepsali s námi výpověď, ale tam se nestalo víc, než že on zapaloval zhasnuté svíčky, spíš z takového dětského… aby nebyly zhasnuté, když ještě mají knot. Já jsem si říkala, propána krále, snad ho nevyhodí ze základní školy.“

  • „Musela se nosit hvězda a já už se strašně těšila, že už mi bude šest, že už to také smím nosit, jak už to tak děti mají. Maminka měla kabelku, odpárala to a takhle nosila kabelku, aby to nebylo vidět, protože to místo bylo vybledlé. Židé nesměli sedět v tramvaji, museli stát na plošině. A nějaký pán, úplně cizí, řekl: ‚Co sedíš, mazej dozadu na plošinu!‘ No, taky takoví jsou někdy Češi.“

  • Full recordings
  • 1

    ZŠ Dr. Františka Ladislava Riegra, Semily, 10.11.2016

    (audio)
    duration: 01:29:48
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Zkušenost předchozích generací jako příklad, často odstrašující příklad

Helena po návratu domů z koncentračního tábora
Helena po návratu domů z koncentračního tábora
photo: archiv pamětnice

Helena Glancová se narodila 9. února 1938 v Praze do smíšené židovské rodiny. Od roku 1943 byla spolu s maminkou internována v Terezíně. Obě pobyt přežily, většina příbuzných však zahynula v koncentračních táborech. V květnu 1945 se s maminkou vrátily do Prahy. Pamětnice začala navštěvovat základní, posléze střední školu. Vystudovala DAMU, obor divadelní režie. V posledním ročníku absolvovala stáž v Leningradu. Po škole dostala angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. Od roku 1964 asistovala Otomaru Krejčovi v Národním divadle. Podílela se na založení pražského Divadla za branou v roce 1965. Divadlo komunistická moc zrušila roku 1972. Helena Glancová pak až do sametové revoluce pracovala v Lyře Pragensis, která byla součástí Supraphonu.