Tomáš Bergman

* 1953

  • „Neměl jsem ten režim rád. Velmi jsem ho neměl rád. Hodně jsem četl o padesátých letech. Studoval jsem si to a opravdu jsem ten režim neměl rád.“ – „Co vám na něm vadilo nejvíc?“ – „Všechno. Absurdita. Naprostá prolhanost. Manipulace. Stát řízený z Ruska. Všechno. Neshledával jsem v tom jedinou dobrou věc. Dělal jsem ekonoma. Generální ředitel řekl, že musíme postavit tolik a tolik bytů. Tak jsme to nějak dali dohromady. Kolikrát jsem dělal roční výkazy, podíval jsem se z okna říkal si: ‚Tohle číslo tam dám… Nebo tohle tam dám…‘ Všechno bylo prolhané.“

  • „Hodně jsem jezdil autem a za měsíc či dva projezdil svou výplatu. Tehdy mi Václav Benda nabídl finanční pomoc. Říkal, že má zdroje, aby pomohl. Když jsem všechno vyčerpal, přijel jsem za Václavem Bendou. Nějakou tu hodinu jsme si povídali, řešili jsme politiku, církev, poměry… Potom sedl ke stolu, vytáhl ze šuplíku zpravidla tři tisíce a dal mi je, abych mohl dále jezdit a dělat, co je potřeba. Byla to pro mě velká pomoc. Umožnila mi nehledět na peníze a kamkoli zajet. Poslali mě třeba někam pro nějaké materiály, tak jsem vzal auto a jel. Vyzvedl jsem materiály, přivezl je do Prahy a rozvážel samizdaty. Byla to pro mě významná pomoc. Zaprvé po stránce intelektuální, že jsem měl vhled do prostředí pražského disentu. Zadruhé po stránce finanční. Rád bych také řekl, že jsem se necítil jako disident. Já se cítil jako někdo, kdo pomáhá těm, kteří nesli tíhu opozice. Byl jsem ten v šedé zóně, a když bylo potřeba, tak jsem někam zajel… Až do vydávání samizdatu Velehrad, což už se dalo považovat za nějaký disent. Jinak jsem se považoval za drobného dělníka, který pomáhá.“

  • „Měli jsme všechno nesmírně omezené a byli jsme si toho vědomi. Občas jsme někde sehnali nějakou knížku, třeba z křesťanské akademie v Římě, a z toho jsme poznali, že svět je někde jinde. Že žije jinak. Já jsem byl bez pasu. Kdykoli jsem požádal o pas nebo o výjezdní doložku, tak mi sdělili, že není v zájmu socialistické vlasti, abych měl pas. Takže byli jsme omezováni a žili, jak to šlo.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 03.04.2025

    (audio)
    duration: 02:18:51
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 04.04.2025

    (audio)
    duration: 01:44:27
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

S rukama na volantu pendloval sem a tam. Byl dělníkem disentu

Tomáš Bergman, 70. léta
Tomáš Bergman, 70. léta
photo: archiv Tomáš Bergmana

Tomáš Bergman přišel na svět 30. prosince 1953 v Olomouci. Od patnácti let se učil v podniku Fatra Napajedla, zajímal se o náboženství, filozofii, literaturu a klasickou hudbu. Sblížil se s křesťanskými komunitami v protestantském i katolickém prostředí. Navštěvoval a organizoval tajná společenství věřících. Po základní vojenské službě pracoval v Pozemních stavbách Gottwaldov. Na bytových seminářích pátera Josefa Zvěřiny se vzdělával v teologii. Rozvážel samizdat mezi Moravou a Prahou, sblížil se s křesťanským disentem, s Václavem Bendou, Pavlem Záleským, Václavem Malým. V roce 1988 se podílel na vzniku samizdatového časopisu Velehrad. Po roce 1989 pomáhal zakládat Křesťanskou demokratickou stranu, poté vstoupil do ODS a v letech 1996 až 1998 byl poslancem. V roce 2007 si změnil příjmení z původního Květák na Bergman. Byl aktivní v podnikání a vystudoval teologii. V roce 2005 stále podnikal a žil v Praze.