Marka Míková

* 1959

  • "Vybavila jsem si pozoruhodný zážitek, když jsme šli k volbám s mým bývalým mužem. Byli jsme mlaďoši a řekli jsme si, že se oblíkneme do černého. Já jsem si tenkrát vzala klobouček s závojíčkem, a dokonce jsem měla takový ten… Nevím, člověk si to natřel a začal plakat. Nevím, co to je, je to mentolové a dává se na ústa. - Tygří mast? Něco jako tygří mast, něco mentolového. A to jsme si natřeli, takže jsme byli ubrečení. Ještě jsme si snad půjčili psa od kamaráda. Byli jsme opravdu dvojka k pohledání a takhle jsme odvolili. To si dobře pamatuju, a pak když jsem se vrátila domů, oba dva teda, on na Spořilově a já někde tam v Praze osm. Tak když jsme se vrátili, tatínek byl hrozně naštvaný, protože říkal, že na Hlasu Ameriky hlásili, že tento rok, kdo nesouhlasí s režimem, tak má přijít v černém. Ale já jsem to vůbec netušila, ani Tomáš to nevěděl. Bylo to takový to, jak to asi někde ve vzduchu je. A tak jsme to prostě udělali. Ale nic z toho samozřejmě nebylo, byl to jenom takový zážitek."

  • "My jsme to četli, já nevím, jak jsme se k tomu dostali, asi mi to někdo dal. Protože i jeden čas jsem přepisovala třeba Bondyho na stroji, ale už nevím, spíš jsem to dávala známým. To nebylo, že bych byla v nějakým systému přepisování, ale přepsala jsem určitě celé Invalidní sourozence. A to jsem pak dávala kamarádům, přes ten kopírák, prostě na tom starým stroji, co pořád mám. To byla taková moje vlastní touha být součástí boje proti komunistům. A s tou Chartou, to jsme tenkrát četli s bráchou a chtěli jsme to podepsat. Ale jak to udělat, jak se na to napojit... Na ty lidi a říct jim, že to chceme udělat."

  • "Vrátili jsme se z tábora tu noc 21. srpna, a když jsme se probudili, tak na náš balkon mířily tanky. To mám velice intenzivní, protože maminka šílela, odsunula nás do koupelny, že budeme spát v koupelně a bylo to velký drama. Velká událost. Pak si velice intenzivně vzpomínám na pána naproti v domě, který přetíral nápis Sokolovská. Vykláněl se z toho okna a přetíral to. Byl velký zmatek kolem toho v rodině, jak teda musíme někam jinam, protože co kdyby náhodou nějaký blázen vystřelil na ten náš balkon."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 24.06.2025

    (audio)
    duration: 01:29:28
  • 2

    Praha, 15.09.2025

    (audio)
    duration: 41:08
Full recordings are available only for logged users.

Komunisté zakázali naši kapelu. Přejmenovaly jsme se a hrály jsme dál

Marka Míková v první polovině 90. let
Marka Míková v první polovině 90. let
photo: Archiv pamětníka

Marka Míková se narodila jako Marie Horáková 28. prosince 1959 v Českých Budějovicích. Její otec Milan Horák byl právník, matka Marie učitelka. Rodina se brzy přestěhovala do Prahy a Marka Míková vyrůstala v Karlíně. Byla vychovávaná ve víře, rodina navštěvovala místní kostel svatých Cyrila a Metoděje. Otec Milan Horák byl kvůli práci členem KSČ, po roce 1968 byl ale na vlastní žádost vyškrtnut. Marka Míková se od dětství věnovala hudbě a herectví, hrála v Kachyňově Robinsonce a Vorlíčkově pohádce Jak se budí princezny. Na herectví na DAMU se ale nedostala, později studovala režii a dramaturgii na loutkoherecké fakultě. Od osmdesátých let působila v punkových kapelách, nejdříve Plyn, později Dybbuk a nakonec Zuby nehty, která funguje dodnes. V roce 1982 se vdala a s manželem Tomášem Míkou měla čtyři děti. V roce 1989 se přidala k iniciativě Desetiletí duchovní obnovy a k příležitosti svatořečení Anežky České hrála představení ve Vatikánu na Svatopetrském náměstí. Po revoluci se dál věnovala hudbě, režii a herectví, vydala několik knížek a založila iniciativu Loutky v nemocnici. V roce 2025 žila v Praze.