Janusz Korzen

„Vznikl u nás také Ekologický klub. Hlavním motorem akce Kontra byl profesor Tadeusz Borys. V té době bylo v Polsku vymezeno šestadvacet až sedmadvacet ekologicky ohrožených oblastí, mezi nimiž byla i oblast Jelení Hory, která byla spojena hlavně s velmi škodlivými emisemi Celwiskozy. Pokud k těmto emisím Celwiskozy přidáme síru, která proudila ze západu, v situaci často nevětrané kotliny, můžete si představit, co to znamenalo. Šlo tedy o to s Celwiskozou skoncovat a Tadeusz Borys to nakonec dokázal. Tento proces však trval několik let. Celwiskoza zaměstnávala asi tři [tisíce] nebo možná více lidí, takže [živila] stejný počet rodin, byl to tedy obrovský sociální problém a zároveň problém trochu jiného rázu, protože z této viskózy z celulózy se vyráběla vata na obvazy v podstatě pro celý Varšavský pakt, takže to nebylo tak jednoduché zrušit. Vzniklo pět až šest svazků rozsáhlého díla o analýze ekonomicko-ekologické bilance, co se získá, co se ztratí atd. atd. A z toho vyplynula absolutní jistota, že škody převyšují přínosy.“

„Když jsem sem přijel, hned jsem viděl, v jakém stavu ty lesy jsou. Víte, to je prostě nepředstavitelné. Jeli jsme například ze Szklarské Poręby do Świeradówa a podél silnice stál mrtvý les, v lese ani jediný pták, v lese žádné houby, nic. Na hřebeni Jizerských hor byly v podstatě jen pahýly stromů, hromadně odstraňované a skládané podél asfaltových silnic. Dnes jsou tyto lesy obnoveny, hlavní škůdci zmizeli nebo byly nainstalovány velmi účinné filtry, ať už v Turoszówě, v německých, nebo českých elektrárnách. Svět se změnil. Pro mě to ale byla první škola, pokud jde o seriózní plánování, a měl jsem to štěstí, že jsem takovou práci mohl dělat.“