Janusz Korzen

* 1947

  • „Provedli jsme velmi pečlivou, jednu z mála analýz turistické a rekreační kapacity pro celou oblast, která byla zdokumentována a vypočítána vynikajícími odborníky z tehdejší pobočky Institutu pro životní prostředí ve Vratislavi. Taková studie nebyla nikdy opakována a někdy chyběl zdravý rozum, nějaké protiargumenty, zejména tam, kde se postupovalo ukvapeně, tedy v Karpaczi. Nemohli jsme předvídat, že naše hodnocení nebude vůbec respektováno, že se bude postupovat tak ukvapeně. Vzpomínám si, že jsme například pro Karpacz uváděli, že maximální počet stálých obyvatel 6000 a 12 000 lůžek je to, co Karpacz dokáže unést. Dnes má necelých 5000 obyvatel a 30 000 lůžek, ne 12 000. Je nemožné, aby tomu odolala infrastruktura, která je v podstatě sotva rozvinutá, voda, kanalizace – zejména kanalizace, nemluvě o dopravě, která o víkendech selhává.“

  • „Vznikl u nás také Ekologický klub. Hlavním motorem akce Kontra byl profesor Tadeusz Borys. V té době bylo v Polsku vymezeno šestadvacet až sedmadvacet ekologicky ohrožených oblastí, mezi nimiž byla i oblast Jelení Hory, která byla spojena hlavně s velmi škodlivými emisemi Celwiskozy. Pokud k těmto emisím Celwiskozy přidáme síru, která proudila ze západu, v situaci často nevětrané kotliny, můžete si představit, co to znamenalo. Šlo tedy o to s Celwiskozou skoncovat a Tadeusz Borys to nakonec dokázal. Tento proces však trval několik let. Celwiskoza zaměstnávala asi tři [tisíce] nebo možná více lidí, takže [živila] stejný počet rodin, byl to tedy obrovský sociální problém a zároveň problém trochu jiného rázu, protože z této viskózy z celulózy se vyráběla vata na obvazy v podstatě pro celý Varšavský pakt, takže to nebylo tak jednoduché zrušit. Vzniklo pět až šest svazků rozsáhlého díla o analýze ekonomicko-ekologické bilance, co se získá, co se ztratí atd. atd. A z toho vyplynula absolutní jistota, že škody převyšují přínosy.“

  • „Když jsem sem přijel, hned jsem viděl, v jakém stavu ty lesy jsou. Víte, to je prostě nepředstavitelné. Jeli jsme například ze Szklarské Poręby do Świeradówa a podél silnice stál mrtvý les, v lese ani jediný pták, v lese žádné houby, nic. Na hřebeni Jizerských hor byly v podstatě jen pahýly stromů, hromadně odstraňované a skládané podél asfaltových silnic. Dnes jsou tyto lesy obnoveny, hlavní škůdci zmizeli nebo byly nainstalovány velmi účinné filtry, ať už v Turoszówě, v německých, nebo českých elektrárnách. Svět se změnil. Pro mě to ale byla první škola, pokud jde o seriózní plánování, a měl jsem to štěstí, že jsem takovou práci mohl dělat.“

  • Full recordings
  • 1

    Jelení Hora, 26.06.2025

    (audio)
    duration: 01:49:51
    media recorded in project Příběhy regionu - HRK REG ED
Full recordings are available only for logged users.

Ani tak jsem toho moc nepostavil, jako spíše zabránil tomu, aby bylo postaveno

Janusz Korzen v roce 2025
Janusz Korzen v roce 2025
photo: Post Bellum

Janusz Korzeń se narodil 5. března 1947 v Tomaszówě Lubelském. V roce 1962 se přestěhoval do Varšavy. Vystudoval fakultu architektury v Krakově. Roku 1976 začal žít v Jelení Hoře a zabýval se územním plánováním v regionu Krkonoše. V roce 1980 dostal za úkol připravit návrh komplexního systému ochrany přírody a krajiny pro jelenohorské vojvodství, což dalo výrazný směr jeho kariéře. Většinu svého života zasvětil ochraně přírody, krajiny i kulturního dědictví. Řadu let působil jako ředitel a předseda v Jelenohorského úřadu pro plánování a projektování (Jeleniogórskie Biuro Planowania i Projektowania), který v roce 1989 prošel privatizací. Je autorem plánů ochrany tří národních parků a čtyř krajinných parků, územních plánů měst Brzeg a Zamość a také dokumentace pro vznik Wilanowského kulturního parku. Janusz Korzeń je členem Společnosti polských urbanistů (TUP), kde působil jako předseda i člen rady, a členem Sdružení polských architektů (SARP). Patří také mezi vedoucí představitele Krkonošské nadace (Fundacja Karkonoska) a Krkonošského spolku (Towarzystwo Karkonoskie).