Bohumila Kordová

* 1944

  • "Takže když jsme jeli, to jsme jeli v Meranu závody ve sjezdu. No a při tréninku, ještě před tím, jsme se cvakli a Milan [Svoboda], měla jsem strach, že se utopí… Totiž, protože on opravdu plaval jak takový pes, takové hrabavé… A u něj bylo ještě to, že hrozně kouřil Partyzánky. A ještě na startu dopaloval Partyzánku, kterou típnul, a dal si ji do trenek. Vylezli jsme v cíli, on ji vyndal a zapálil si ji znova. A já s ním měla zážitek, že tohle mi udělal v Meranu na sjezdu, když jsme dojeli závod. Takže jsem mu položila pádla a řekla jsem mu: ‚Tak si loď odnes!‘ A ono to bylo do kopce ji vynést. Táhnul ji za sebou a já před ním šla jak královna."

  • "My například ze západních států třeba, co jsme byli, tak jsme vozívali někdy zakázanou literaturu. Milan Svoboda, se kterým jsem jeden čas taky jezdila mix, tak on obzvlášť měl možnost zakázanou literaturu... On byl skaut atd., takže se prostě vozila odtamtud, ale moc se o tom nevědělo a ani se to nesmělo vědět, protože na hranicích nás normálně kontrolovali. Sundávali, nebo jsme museli sundávat z vleku lodě – sundat, vyndat bagáž. Takže kluci kolikrát, právě Sodomka a tihle ti si normálně ty mokré věci hromadili, aby potom, když museli vysypat pytel, tak smrděl, protože tam byly věci, které jsme měli nashromážděné. A ty lodě, nebo ty zakázané věci se vozily, protože v lodích jste měl udělané takové prostory z polystyrenu, aby se ta loď nepotopila. A za tenhle ten polystyren se strkaly některé ty balíky, které se vozily. Akorát jste se modlil, aby zrovna vaši loď nechtěli, abyste ji [ne]musel sundat."

  • "Pro mě bylo v rámci tréninku, a to jsem se už dostala i do reprezentace, v rámci tréninku jsem jezdívala po vodě... Dělali jsme od šesti hodin a já před pátou hodinou nasedala do sjezdové lodě. Na Štvanici jsem přenášela pod Libeňský most, tam byly dřív uhelné sklady. Tam jsem nechala loď a dojela jsem do ČKD. Tam jsem běžela přes celý ten prostor k píchačkám a v 6:00 jsem píchala. Takže když mě viděli lidi v tramvaji, tak říkali: ‚Tak, zase jdeme pozdě.‘ A to samé jsem absolvovala potom cestou zpátky. Takže jsem jela zase proti proudu nahoru, tím jsem měla najeto. Šla jsem se domů najíst nebo převléknout a šla jsem trénovat slalom. Protože dřív jsme jezdili slalom i sjezd, oboje."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 08.12.2025

    (audio)
    duration: 01:43:13
    media recorded in project Tipsport for Legends
Full recordings are available only for logged users.

Nekorunovaná princezna, tak mi přezdívali

Bohumila Kordová během závodu, nedatováno
Bohumila Kordová během závodu, nedatováno
photo: Archiv pamětníka

Bohumila Kordová (za svob. Kapplová) se narodila 27. září 1944 v Praze Otto a Marii Kapplovým. S rodinou žila na Malé Straně, kde také navštěvovala místní školu, a po jejím absolvování nastoupila na dvouletou ekonomickou školu, kterou následně ukončila. Právě po základní škole objevila kouzlo divoké vody. Slalom a sjezd ji nadchnul a pravidelně začala docházet na pražskou Čertovku, kde začínala pomalu jezdit na Vltavě. Prakticky jako samouk, bez vedení a trenéra, jen za pomoci starších závodníků se naučila dokonale ovládat kánoi i kajak. V oddílu Slavia Vysoké školy dosáhla prvních velkých úspěchů a pozvánka do Československé reprezentace na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 1965 poprvé startovala na mistrovství světa v rakouském Spittal an der Drau, kde se v závodu K1 hlídky podílela na zisku stříbrných medailí. Až na jednu výjimku (1973) vybojovala na každém mistrovství světa medaili. V roce 1972 startovala na Letních olympijských hrách v Mnichově, kde měl vodní slalom premiéru, a v kategorii K1 skončila na osmém místě. Aktivní kariéru ukončila v roce 1975 a chtěla se věnovat trénování vodního slalomu, ale k tomu nakonec nedošlo. Začala proto s fyzickým tréninkem mladých tenistů. V roce 1983 se provdala za tenistu Pavla Kordu, který působil v Lucembursku jako státní trenér. Manželům se narodila dcera Pavla a rodina se do Lucemburska přestěhovala. Sametovou revoluci prožili právě tam a po pádu režimu se do Československa vrátili. V době natáčení (2025) žila v Praze.