Bohumila Kordová

"My například ze západních států třeba, co jsme byli, tak jsme vozívali někdy zakázanou literaturu. Milan Svoboda, se kterým jsem jeden čas taky jezdila mix, tak on obzvlášť měl možnost zakázanou literaturu... On byl skaut atd., takže se prostě vozila odtamtud, ale moc se o tom nevědělo a ani se to nesmělo vědět, protože na hranicích nás normálně kontrolovali. Sundávali, nebo jsme museli sundávat z vleku lodě – sundat, vyndat bagáž. Takže kluci kolikrát, právě Sodomka a tihle ti si normálně ty mokré věci hromadili, aby potom, když museli vysypat pytel, tak smrděl, protože tam byly věci, které jsme měli nashromážděné. A ty lodě, nebo ty zakázané věci se vozily, protože v lodích jste měl udělané takové prostory z polystyrenu, aby se ta loď nepotopila. A za tenhle ten polystyren se strkaly některé ty balíky, které se vozily. Akorát jste se modlil, aby zrovna vaši loď nechtěli, abyste ji [ne]musel sundat."

"Pro mě bylo v rámci tréninku, a to jsem se už dostala i do reprezentace, v rámci tréninku jsem jezdívala po vodě... Dělali jsme od šesti hodin a já před pátou hodinou nasedala do sjezdové lodě. Na Štvanici jsem přenášela pod Libeňský most, tam byly dřív uhelné sklady. Tam jsem nechala loď a dojela jsem do ČKD. Tam jsem běžela přes celý ten prostor k píchačkám a v 6:00 jsem píchala. Takže když mě viděli lidi v tramvaji, tak říkali: ‚Tak, zase jdeme pozdě.‘ A to samé jsem absolvovala potom cestou zpátky. Takže jsem jela zase proti proudu nahoru, tím jsem měla najeto. Šla jsem se domů najíst nebo převléknout a šla jsem trénovat slalom. Protože dřív jsme jezdili slalom i sjezd, oboje."