„V osmačtyřicátém se náš dům zalíbil nějakému prominentovi z obce a my jsme se museli vystěhovat z rodinné vilky do bytu 1+1 s podkrovím. Já jsem to nebrala nějak... Přišla jsem o zvířata – kočky, slepice, psa jsme neměli naštěstí. Zahrada, houpačka – tohle všechno bylo pryč.“
„Potom, když ty domy byly vysídlené, tak jsme jako děti... Já, když jsem ještě nechodila do školy, tak už byly ty domky brzy osídlené, protože byly pěkné. Tak jsme po těch domech, co zůstaly prázdné, rabovali jako děti. Hezkou vzpomínku mám, že jsme našli klubka nití a ty jsme motali kolem stromů a přes cestu, aby o ně lidi zakopávali.“
„V té vilové čtvrti jsme sice měli ploty, ale běhala jsem, byla jsem toulavé dítě. Takže mě odchytil nějaký ruský důstojník, sovětský, který uměl dokonce německy, a přinesl mě mamince. Maminka vyplašená vyběhla z domu a on mě držel v náruči, že prý má doma taky modrookou holčičku. Tady žádné nepřátelství nebylo. Na druhou stranu ty vojáci, když se dostali do domu, tak rabovali a ubližovali.“
Ingrid Augstenová se narodila 11. února 1940 v Lučanech nad Nisou nedaleko Liberce do rodiny s rakouskými kořeny. Vzpomíná si na nálety v závěru války a přítomnost sovětských vojáků v obci. Její rodina se vyhnula odsunu německých obyvatel. V roce 1947 nastoupila na základní školu bez znalosti češtiny, po půl roce se jazyk naučila. V roce 1948 museli opustit svůj dům se zahradou, který připadl komunistickému prominentovi, a přestěhovat se do malého bytu. Po ukončení základní školy nastoupila na střední stavební průmyslovou školu v Hradci Králové. Po maturitě dostala umístěnku do Stavoprojektu v Ústí nad Labem. Brzy začala pracovat pro nově zřízenou organizaci pro ochranu památek a přírody a přesídlila do Liberce. V srpnu 1968 nevyužila možnost emigrovat a po třech týdnech se vrátila ze západního Německa. Později dohlížela na opravu Kostela Nanebevzetí Panny Marie, poté co byl v sedmdesátých letech přesunut ze starého Mostu. Podílela se také na opravě Rotundy sv. Jiří na Řípu a hradu Grabštejn u Hrádku nad Nisou. Zasloužila se o záchranu synagogy v Úštěku. V roce 2023 žila v Úštěku. Zemřela 10. listopadu roku 2025.
