Když byly v roce 1950 zlikvidovány mužské kláštery, skončil jsem v internaci v Broumově
Download image
Jaroslav Vavřinec Zimmermann se narodil 2. září 1923 v Třebíči. Otec byl kovář. Z prvního manželství matky měl Jaroslav čtyři sourozence, z druhého další čtyři. Jaroslav se chtěl stát krejčím, ale nakonec skončil u ševcovského řemesla. V roce 1942 byl totálně nasazen na práci v Říši. Dostal se do Vratislavi v tehdy německém Slezsku, kde na venkově pracoval jako švec. Když se začátkem roku 1945 blížila fronta, přidal se k uprchlíkům a přes Frýdlant se dostal až k Bělé pod Bezdězem, kde v Kuřivodech nějaký čas pracoval v ševcovské dílně jednoho sudetského Němce. Po jeho vysídlení se ujal státní správy nad provozovnou. V roce 1946 byl povolán na vojnu do Broumova. Už během války v něm klíčilo povolání k duchovní dráze, takže po návratu do civilu v srpnu 1949 vstoupil do noviciátu řeholního řádu kapucínů na pražské Loretě, kde již dva roky působil jeho bratr Eduard. Jako řádové jméno si Jaroslav zvolil jméno Vavřinec. Když byly na jaře 1950 komunistickým režimem vysídleny mužské kláštery, dostal se do internačního kláštera v Broumově, kde v srpnu složil dočasné řeholní sliby. Z Broumova byl Jaroslav Zimmermann poslán do Hejnic. Pracoval jako švec a v místní keramičce. Z řádu odmítl vystoupit, a tak byl v roce 1951 nejprve přesunut do kláštera v Hájku u Prahy a poté do Želiva, kde již byl i jeho bratr Eduard. Pracoval opět v obuvnické dílně, onemocněl zde celoživotně revmatismem. V roce 1955 byli oba bratři propuštěni na svobodu a vrátili se do Třebíče k mamince. Otec mezitím zemřel. Jaroslav se živil jako dělník, vyučil se zedníkem. Poté si našel práci na hřbitově. V roce 1968 se neúspěšně pokusili obnovit řeholní život v Třebíči na kapucínské faře. Jaroslav si přivydělával zedničinou, v roce 1983 odešel do důchodu a byl kostelníkem v bazilice v Třebíči. Jaroslav i Eduard po pádu komunismu působili od roku 1990 v noviciátním domě v Újezdě u Uničova. 8. prosince 1990 složil Jaroslav Zimmermann věčné sliby. Když jeho bratr Eduard zemřel, Jaroslav se v roce 2007 po půl století vrátil na Loretu v Praze. Zemřel 4. září 2010.
