Miroslav Vošvrda

* 1938

  • „Víš něco bližšího k tatínkově mobilizaci? Kde byl mobilizovaný?“ – „V září [1938] ho tady vybrali i s Kozákem. A naštěstí byli spolu v jednom bunkru, jako dva kamarádi. To bylo dobré.“ – „A víš, kde přesně?“ – „U Děčína, jak jsou betonové bunkry. Některé tam ještě jsou a některé jsou zbořené. Narodil jsem se…“ – „Narodil ses v prosinci…“ – „Devátého prosince a [otec] nebyl doma a ani o tom nevěděl, protože byl v bunkru a nemohl odejít.“

  • „Z této doby si pamatuji, že z věznice z Valdic chodily po silnici hrozné průvody vězňů. Vždycky jich šlo třeba třicet až padesát a okolo nich šli obstoupení Němci s puškami. Ti byli tak tři nebo čtyři. Oni šli v březnu, kdy byl sníh, a vězni chodili bosí. Já na to koukal z oken, protože jsem to měl kousek, a cloumala se mnou zima, klepal jsem se. A oni je takto vodili do Terezína.“

  • Full recordings
  • 1

    Jinolice, 19.11.2024

    (audio)
    duration: 01:28:41
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Namísto hraček jsem měl práci

Miroslav Vošvrda na vojně, 1958
Miroslav Vošvrda na vojně, 1958
photo: archiv pamětníka

Miroslav Vošvrda se narodil 9. prosince roku 1938 v Jičíně. Jeho rodina provozovala hostinec U Janďourků už od 20. let dvacátého století. Miroslav Vošvrda si dobře pamatuje válečná léta, během kterých musel rodičům pomáhat v jejich podnikání. Po uchopení moci komunisty nastaly pro rodinu Vošvrdových další krušné časy. Přišel obzvlášť těžký rok 1953, kdy byla rodině zkonfiskována rodinná hospoda, posléze i vyhořela. Ve stejném roce nastoupil Miroslav Vošvrda do učení v Jičíněvsi, kde se učil na obráběče kovů. Krátce poté narukoval na dvouletou povinnou vojenskou službu do Topoľčan na Slovensku. Za svůj profesní život vystřídal mnoho zaměstnání. Rok 1968 prožil jako zaměstnanec Liazu v provozu ve Věznici Valdice. Dvakrát se oženil a vychoval tři děti. V době natáčení pro Paměť národa žil, ostatně jako celý svůj život, v Jinolicích.