„Na ambasádě mi řekli, že všechno bude v pořádku. Samozřejmě to byla lež.“
Download image
Vlasta Voskovcová se narodila 14. května 1950 v Pelhřimově jako Vlasta Šabacká. Vyrůstala v rodině prvorepublikového důstojníka, který v době jejího narození ještě působil na generálním štábu, ale kvůli onemocnění brzy odešel do invalidního důchodu. Dětství a mládí prožila v Třebíči, kde v roce 1968 maturovala. Po prázdninách nastoupila ke studiu oboru český jazyk – výtvarné umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na podzim 1969, krátce před uzavřením státních hranic, odjela do Francie, kde první dva měsíce pracovala ve vinařství v kraji Champagne. V prosinci 1969 přesídlila do Paříže a získala tam politický azyl. V Paříži vystudovala v letech 1970 až 1974 kresbu na Académie des Beaux-Arts. V roce 1973 byla vyhlášena amnestie pro emigranty; Vlasta se rozhodla dočasně vrátit do Československa, aby svůj pobyt zlegalizovala a vyřídila rodinné záležitosti. Přijela však těsně po vypršení amnestie, začátkem ledna 1974. Na letišti v Ruzyni byla zatčena a poté soudně stíhána za emigraci. Policie se ji později snažila obvinit i z prostituce a příživnictví. Z Československa se jí podařilo odjet až v prosinci 1974 na základě prezidentské milosti a francouzské intervence (v té době byla formálně provdána za francouzského občana, básníka Alaina Jouberta). Během pobytu v Československu roku 1974 poznala básníka a pozdějšího signatáře Charty 77 Prokopa Voskovce. Ten emigroval roku 1979 a v následujících letech spolu žili v Paříži; roku 1981 se vzali a narodil se jim syn Jonathan. Spolu s manželem spolupracovala s časopisem Svědectví a podílela se na činnosti Fondation pour une entraide intellectuelle européenne, která podporovala intelektuály ze sovětského bloku. Vlasta a Prokop Voskovcovi zůstali ve Francii i po pádu komunistického režimu. Vlasta Voskovcová se dodnes věnuje výtvarné činnosti avystavuje své obrazy ve Francii, Belgii a v České republice.
