Marie Vašková

* 1941

  • „Chodili jsme taky do náboženství. Měli jsme katechetku, která byla velmi přísná. Když jsme vyrušovali, hlavně kluci, museli v předpažení držet pravítko na prstech. Tak byli potrestáni. Jinak tam bylo dobře. Jen si pamatuji, jak mi jednou paní učitelka, Ognarová se jmenovala, napsala vzkaz pro maminku, že to má podepsat. Nějak jsem to zničila, asi se mi to pokrčilo, a protože jsem chtěla, aby to bylo pěkné, tak jsem to celé opsala i s podpisem paní učitelky. A to byl průšvih.“

  • „Měli jsme trafiku, stánek, ve kterém jsme prodávali tabák. Maminka to koupila od jednoho invalidy, který to už nechtěl dělat. Bylo to naproti kostelu. Maminka neměla práci, tak to od něho odkoupila. Jednou za čtrnáct dnů anebo jednou za měsíc jsme jezdili do Opavy s velkým lodním kufrem nakupovat tabákové výrobky. A pamatuji si, že v té době byla zrovna měna. Měnilo se 5:1 do tří stovek na osobu, jinak to bylo dražší, 50:1. Maminka tenkrát zrovna nakoupila materiál do trafiky asi za dvacet tisíc. A když najednou vyhlásili měnu, zbylo nám 900 korun. A to bylo akorát pro mě, mamku a bratra na výměnu.“

  • „Měli jsme za barákem malou zahrádku a tam byla jabloň. Jednou tam spadla bomba a ten strom vyletěl až na střechu domu. Bylo to na straně, kde jsme za stěnou spali. Měli jsme strach, aby nás to taky nepostihlo. Pak přišli Rusové. Moc se u nás nezdrželi. Chovali jsme tenkrát dvě krávy a také prase, a tak se pro ně vařila řepa a brambory. Vojáci byli hladoví, a když viděli ty pařáky brambor, jen říkali: ‚Davaj, davaj!‘ a sypali si brambory z těch velkých hrnců do ruksaků, aby měli co jíst, protože byli hladoví.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 01.06.2020

    (audio)
    duration: 02:09:38
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Těžké časy mě naučily, že člověk se má spokojit s tím, co má

Marie Vašková, začátek 60. let
Marie Vašková, začátek 60. let
photo: Archiv Marie Vaškové

Marie Vašková, za svobodna Eichlerová, se narodila 13. května 1941 v Hrabyni na Opavsku. Otec Jan Eichler byl soukromý stolař a truhlář. Když jí byly necelé dva roky, uřízl si při práci prsty na ruce, dostal tetanus, v nemocnici se nakazil břišním tyfem a zemřel. Před příchodem fronty na jaře 1945 odešla s matkou a mladším bratrem k příbuzným do sousední Pusté Polomi. Tam zažila příchod Rudé armády. Jejich dům v Hrabyni byl při osvobozovacích bojích zničen. Po válce matka postavila nový dům, živilo je malé hospodářství. Marie se stýkala s rodinou prvorepublikového politika a ekonoma Karla Engliše, který byl od padesátých let v Hrabyni v nuceném exilu. V patnácti letech odešla vydělávat jako dělnice do textilní továrny Tepna v Náchodě. Po třech letech se vrátila do Hrabyně a začala pracovat v Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě. Po sňatku se přestěhovala do Šenova u Havířova, kde pracovala až do důchodu na poště.