Antonín Vašek

„Akorát si vzpomínám, když je (Židy) odváděli na tu popravu, tak jsem byl venku u vrátek a od té skupiny se oddělil jeden chlap. Byl to zeť a ten šel na tu popravu dobrovolně, protože tam šla jeho manželka. Tak tam šli oba. A ještě u těch vrátek se se mnou loučil.“

„Tak jsem se odtamtud tak vysoukal, protože jsem byl překlenutý poleny dřeva. Sotva jsem se postavil na nohy, tak už vedle mě byl ten sovětský velitel Bogomolov, chytil mě za ramena, zatřásl a ptá se: ,Kde Bagrij?‘ To byl jeho pomocník. Já jsem mu řekl, že běžel za mnou. Ale když jsem se ohlédnul, tak za mnou byl akorát kráter od bomby. A on tam s ním byl ještě nějaký ruský voják, začal vál kolem otvoru po bombě rozhrabávat a přišli na botu. Tak jim bylo jasné, že tam je ten jeho pobočník.“

„V jednom případě jsme narazili na spojovací kabel, tak jsme podle něj šli po hřebeni. Pak jsme ho přestřihli a čekali, co se bude dít. Německá hlídka to přišla kontrolovat. A oni se vzdali bez odporu. [To byli nějací mladí kluci?] Dá se říct, že mladí. [A vždycky jste se vrátili tu noc, co jste vyrazili, nebo jste museli spát někde mezi frontami? Být schovaní celý den?] Vraceli jsme se. Ono by to bylo dost riskantní, když se fronta pohybovala dopředu a zpátky.“

„Nějakou dobu [jsem se schovával] doma na půdě. Tam jsem měl kryt, takže mě tam nenašli. Pak už jsem byl na vesnici u strýce, Frankov se to jmenovalo, byla to vlastně taková samota. A tam, abychom měli nějaké spojení, tak jejich syn byl zapojený a mě do toho také potom zapojili, do takového podzemního hnutí. [To byl ten Blaník?] Blaník. Oni museli Němcům odevzdat všechna rádia a strýc tam měl jedno staré rádio a navíc měl na vesnici známost, takže potvrzení, že to odevzdal, měl. Tak nebyl nějak sledovaný.“