Michal Válek

* 1960

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Já jsem tu Jugoslávii znal, já jsem to znal tam u té Kranjske Gory. No a tak když jsem věděl, že tam někdo jede a měl zájem, tak jsem tam zajel, koupil jsem tam mapu – ty se prodávaly bez problémů, úplně detailní mapy –, došel jsem s ním pod ten kopec poslední, kde byla pak serpentina na hranici. Když to byl někdo, kdo si nebyl jistý, tak jsem s ním kus ještě šel do toho kopce, do půlky třeba, a pak jsem šel dolů k autu, řekl jsem: ,Běž nahoru a pak zas půjdeš dolů. Já tam počkám na tebe.´ Takže on přes tu čáru šel sám.“ – „A vy jste přejel autem?“ – „A já jsem jel s jeho věcmi a s mými věcmi autem. On měl nařízeno, že když ho zastaví, což mě tenkrát taky zastavili, tak řekne, že zabloudil, což není problém. A já jsem jel na druhou stranu a tam jsem čekal. Až na jednoho nebo dva tam přišli všichni rovnou.“

  • „Pak jsme byli v takové velké hromadné cele a po jednom si nás brali. Když jsem tam byl poprvé, tak jsem tam odešel, teď mě tam posadili jak v těch detektivkách, svítilo na mě něco takovéhoto do očí. A oni mně dali takzvané albíčko a já jsem měl říct, jestli někoho neznám. Já takhle otáčím ty stránky a tam bylo fotek snad padesát šedesát. Já furt: ,Neznám, neznám,´ no, a najednou bum, rána, tak jsem se svalil dozadu. ,Co jsem udělal?´ A on: ,Vždyť jsi nepoznal sám sebe!´ Oni tam šoupli moji fotku, ale já jsem s tím nepočítal a přišel jsem do té hromadné cely takhle oteklý, zlomený. ,Ty ses nepoznal, blbečku, viď?´ Říkám: ,To jste mě nemohli varovat?´“

  • „Jak jsme byli ta akademická rodina de facto, tak jsme samozřejmě neměli peníze ani na chatu, ani na chalupu. Babička už se taky vydala ze všeho, a tak se jezdilo na letní byty, že se koupil, já nevím, na tři týdny, čtyři týdny někde letní byt v pohraničí. A my jsme byli tenkrát v tom srpnu v letním bytě u polských hranic. To byl takový malý statek přímo u silnice a byl jsem tam já, babička a bráška. Rodiče pracovali, oni měli dva týdny dovolené za rok, moc se angažovat nemohli o těch dovolených. A najednou v noci tam začaly jezdit tanky okolo. Takže babička pustila tranzistorák na plné pecky. Tam furt vyvolávali: ,Zachovejte klid!´ Babička byla vyplašená, protože věděla, že máma pracuje na Václaváku, tak byla šílená. Telefony neexistovaly tenkrát – mobily nebo tak, takže ona vůbec nevěděla, co se děje. Tam furt hlásili, že se střílí v Praze a ať zachovají klid. No, asi čtvrtý den si pro nás přijel táta s mámou a s babičkou nás sbalili a strčili nás do autobusu a jeli jsme nejdřív do Turnova, myslím, a tam se přestupovalo. Náměstí tam bylo plné tanků. Dokonce když jsme jeli tam, tak nás zastavili a museli jsme si vystoupit z autobusu, protože projížděla okolo ruská kolona s tanky. Bylo dobře, že nás nechali vystoupit, protože právě někdo tam nějak nečekaně přebíhal přes ulice. Jak ten tank zastaví, tak on se rozkýve, jak se kýval, tak šup, drcnul do toho autobusu a ten se svalil do příkopu. Takže bylo dobře, že jsme stáli na poli, přijel pak jiný autobus. Jeli jsme tam celý den, do toho Turnova z té chalupy. A pak do Prahy a rodiče byli furt někde pryč a my měli zákaz koukat se z okna, protože přímo proti našim oknům bylo zahradnictví. A tam se zakopala ruská artilerie.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 28.05.2024

    (audio)
    duration: 59:24
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 10.09.2024

    (audio)
    duration: 01:02:11
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Nechtěl jsem mít rodinu jako rukojmí

Michal Válek, 80. léta 20. století
Michal Válek, 80. léta 20. století
photo: Archiv pamětníka

Michal Válek se narodil 28. března 1960 v pražském Podolí. Jeho matka ho přivedla na svět, když studovala vysokou školu, proto prvních sedm let života strávil v Ústavu pro péči o matku a dítě, týdenních jeslích a mateřských školách a u babičky. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil na dovolené u hranic s Polskem. Vyučil se s maturitou univerzálním obráběčem kovů v Technometře v Praze. Roku 1979 nastoupil na Fakultu strojní ČVUT. Byl štamgastem hospody U Zpěváčků, kde ho několikrát zatkla Státní bezpečnost (StB). Na jaře roku 1981 se svou partnerkou emigroval během zájezdu do Rakouska. Usadili se v německém Bonnu, kde si dokončil vysokoškolské vzdělání. Stýkal se s dalšími emigranty a pomáhal známým překročit hranice z Jugoslávie do Rakouska. V Německu prožil 32 let, roku 2013 se vrátil do rodné země. V roce 2024 žil v Praze.