Ing. Miroslav Tupý

* 1938

  • "Potom ovšem, když se - když to přeženu - zmocnili po Němcích Brd naši vojáci, tak ze začátku tam nechali i ty lidi. Protože tam měli políčka, ti obyvatelé. Za Němců je vyhnali, Němci je vyhnali, ale oni se všichni usadili u příbuzných. Hořehledy, Číčov, Borovno, na hranicích vojenského prostoru. A jakmile Němci zmizeli, tak se vrátili do těch svých starých vesniček okolo Padrtských rybníků. Protože tam byly ryby a bylo tam krásné prostředí. A měli tam pole, která tam obdělávali. Až pak přišla nová doba a všechny je vystěhovali na Slovensko a všechny ty malé vesničky zničili. Vyhodili je do povětří. A už to byl jen vojenský prostor, kde se jen střílelo, zkoušela se děla, nálety a takové věci."

  • "Jednou v noci mě probudil nějaký šum a rodiče se koukali z okna, na sever, protože to bylo namířené na sever, a tam byla vidět taková načervenalá záře. A až teprve za několik dní jsme se dozvěděli, že to byly bombardované Drážďany. Takže tohle jsme viděli z takové vzdálenosti. No a pak samozřejmě byl problém, když... Brdy byly v podstatě německý prostor, kde měli Němci střelnice a kde měli zásoby. A když začala taková ta pohyblivá část, poslední... nebo začátek roku 1945, Němci se začali pomaloučku vytrácet. Už věděli, že ze západu přicházejí Američani. Přes Poříčí táhli vozíky a kočárky směrem do Nezvěstic, na vlak. A jeli třeba do Plzně, kde byl sběrný tábor. Jenom do Plzně, aby byli chráněni ve městě, takže pořád byl nějaký šum. Byla tam Revoluční garda, pár chlapů se zmocnilo pušek, a když jelo nějaké auto a zjistili, že jsou v něm potraviny, tak naše Revoluční garda zahnala Němce do velkostatku, tam se všechno zboží vyložilo, auto se tam nechalo a Němce pustili do Nezvěstic pěšky. A z toho vlastně později Poříčí žilo. A i mému otci z těch zásob po Němcích rozvážela Revoluční garda potraviny. Jak do toho západočeského konzumního družstva, tak do těch dvou malých soukromých krámečků."

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 18.06.2019

    (audio)
    duration: 01:00:53
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Patriot ze Spáleného Poříčí

Miroslav Tupý
Miroslav Tupý
photo: natáčení PN

Miroslav Tupý se narodil 3. března 1938 ve Spáleném Poříčí. S rodiči bydlel přímo na historickém náměstí a v průběhu let získal ke svému rodnému městu vřelý vztah. Začal se zajímat o zapomenutou historii Spáleného Poříčí a pátral ve starých kronikách. V dospělosti se nakonec sám stal místním kronikářem a zůstal jím pak mnoho let. Zapisované události mohl doplnit i o svoje vlastní vzpomínky. Z konce války, kdy Spálené Poříčí osvobodila americká armáda, kdy městem procházeli němečtí vojáci ustupující před Rudou armádou i němečtí civilisté odcházející do sběrného tábora v Plzni. Vzpomíná i na nedaleký vojenský újezd Brdy, kde se v průběhu let vystřídaly tři armády - německá, československá a sovětská a obyvatelé malých brdských vesniček museli opakovaně svoje domovy opouštět, až je nakonec vystěhovali nadobro a domy srovnali se zemí. Vystudoval vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni a pak ještě dva roky specializace na ČVUT v Praze. Nastoupil do plzeňské Škodovky, kde pak pracoval až do penze. Má dvě děti a s manželkou, bývalou učitelkou, žije stále ve Spáleném Poříčí. S potěšením sleduje, jak se jeho rodné město stále mění a vyvíjí k lepšímu a účastní se místního dění. Kroniku Spáleného Poříčí předal nástupkyni, ale místo ní převzal kroniku místního zámeckého pivovaru.