Mgr. Ludmila Tůmová

* 1938

  • „Takže ten [otcův bratr Jan Janouch] potom měl hospodářství, takže na tom… to bylo docela hrozné. A to už děda měl, to bylo obrovské hospodářství, on už měl traktor, samovaz. Prostě tenkrát v těch letech. No a strýc, když viděl, jak to všechno jde v osmačtyřicátém roce k horšímu, tak věnoval… Když se začala dělat družstva, on do něj vstoupil, věnoval jim traktor, samovaz… A oni ho zavřeli, protože jako že jim to daroval a kdesi, cosi… Jako že je kulak. Tak byl asi rok někde v cementárnách, a to se mu narodila předtím nejmladší dcerka, a když se vrátil, tak říkala: ‚Pán.‘ Hrozně se ho bála. Tak tam to skončilo takhle. A potom dělal v JZD.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 27.09.2023

    (audio)
    duration: 01:06:00
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Vstup do strany mi nikdy nenabízeli, věděli, jaká jsem

Ludmila Tůmová, 1944
Ludmila Tůmová, 1944
photo: Archiv pamětnice

Ludmila Tůmová se narodila 6. června 1938 v Mukačevu v Zakarpatí na západě Ukrajiny, které tehdy bylo součástí Československa. Odtud pocházela matka Emílie, rozená Jakimová, otec František Janouch tam přišel jako bankovní úředník. Po zabrání území Maďary v roce 1939 se rodina přestěhovala do vesnice Dolní Svince v jižních Čechách, kde měli tatínkovi rodiče velký statek. V průběhu války si ale našli byt v Praze-Karlíně. Zde byl během Pražského povstání v roce 1945 otec zastřelen nacisty u karlínského viaduktu. Matka se třemi dcerami se potom přestěhovala do Starého Chodova, kde pamětnice prožila celý další život. Jihočeský statek zabrali komunisté a strýc Jan Janouch, který ho v té době vlastnil, byl na rok uvězněn. Ludmila Tůmová se po maturitě přihlásila na jednoroční učitelský kurz a později dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu UK. Většinu života pracovala jako učitelka základní školy. Byla vychovaná jako katolička a ani v dospělosti nepřestala chodit do kostela, i když jí to v socialistické škole působilo potíže. Nikdy nevstoupila do komunistické strany a snažila se naplňovat křesťanské hodnoty, ve kterých vyrůstala. Roku 1993 odešla do důchodu. V době natáčení pro Paměť národa (2023) žila v Praze-Chodově.