Vlastimil Trlida

* 1933  

  • „Julius Vyhňák byl zedníkem a s našimi rodiči hodně spolupracoval, ale v ničem jsme nebyli rodina. Tak nás vzali do sklepa. Ten sklep je do dnešních dnů takhle zachovaný. A byly palandy vpravo a vlevo pro jejich šest lidí, kde byla stařenka, strýc a syn a rodiče. Tak uvolnili tu jednu půlku pro nás, kde nás bylo šest. A tak jsme tam museli vydržet až do neděle 22. dubna nacpaní v jednom místě. A naštěstí strýc Vyhňák, že byl zedník a jezdil po stavbách, tak nad ten sklep naskládal klády. Zepředu ke dveřím a hlavně z toho boku, kde měla ta fronta od Karlína, od Čejče prostě jít.“

  • „Ve Strážovicích se svahem na Stavěšice. A tam byly nějaké sklepy, jako kdyby vinohradní boudy postavené z cihel a s větracím okénkem. Ti Němci byli schovaní. Místo aby byli v zákopu, tak byli ve vnitřku krytí těmi cihlami, zbraně měli vystrčené okénkem ven a proti těm postupujícím stavěšickým partyzánům se takovým způsobem bránili. Ti byli v poli, a jak dáte takhle nohy, trčí vám paty. To tehdy nikdo z těch sedláků necvičil. A Němci se do nich trefovali a ustřelovali jim paty.“

  • "Pamatuji si - předtím, než začala válka, byla mobilizace a otec byl odvedený do Králíků. Měl dřevěný kufr a vzpomínám si, jak přibíjel cvočky se svým jménem na ten kufr a jak si dovnitř dával mýdlo a všechny ty ostatní věci. Jako kluk jsem byl zvědavý, co si tam všechno dává. A pak jak plakala mamka, jeho manželka, a aby se snažil, aby se vrátil domů, aby se netlačil do první linie nebo něco takového, což samozřejmě nepřipadlo v úvahu, protože by musel poslouchat. Byl zařazený jako kulometčík, a když potom došlo k tomu, že se vzdali, vrátil se domů. A když o tom mluvil, tak vždycky plakal.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 12.06.2020

    (audio)
    duration: 01:58:24
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 14.06.2020

    (audio)
    duration: 01:21:16
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Absolvent Baťovy školy práce procestoval svět

Vlastimil Trlida ve třiceti letech
Vlastimil Trlida ve třiceti letech
photo: Archiv pamětníka

Vlastimil Trlida se narodil 23. listopadu 1933 v Nenkovicích u Kyjova rodičům Marii a Františkovi. Rodina žila z půdy a dobytka. Na konci druhé světové války přišli Trlidovi o střechu nad hlavou. Nejprve je z domu vyhnali němečtí vojáci, rodina se pod hrozbou zastřelení musela vystěhovat během jediné hodiny. Osvobození Nenkovic tak prožili ve sklepě u zedníka Juliuse Vyhňáka. Když bylo zřejmé, že válka je u konce, vyšli na denní světlo a zjistili, že jejich dům a stáje po drastických bojích sovětské armády s vojáky wehrmachtu shořely. V roce 1948 nastoupil Vlastimil do Baťovy školy práce ve Zlíně, kde se vyučil ševcovskému řemeslu. Během té doby se z Baťovy továrny stal národní podnik Svit a Vlastimil zde po vyučení začal pracovat. Postupně se stal vedoucím směny a v 60. letech se již jako technik zúčastnil několika zahraničních cest. V Etiopii pomáhal vybudovat továrnu na obuv, kterou pak přijel osobně předat prezident Antonín Novotný tehdejšímu císaři Haile Selassiemu. Vlastimil Trlida se po návratu z cest vypracoval až na pozici referenta na generálním ředitelství Svitu. Po sametové revoluci v roce 1989 přešel na pozici vedoucího provozu ve zlínských gumárnách. V roce 2020 žil ve Zlíně a i přes svůj vysoký věk podnikal ve výrobě podpůrných sloupků pro vinaře.